Sny má nehokejové

P l z e ň - Narodil se v Popovicích, asi 10 km od Berouna. První zkušenost s bruslením získal až v necelých pěti letech na rybníku. Pořád jsem padal, a tak jsem za tři čtvrtě hodiny s brekem běžel přes náves domů,” vzpomíná Topol na své první seznámení s ledem. I přesto však dal hokeji přednost před fotbalem. Prý byl v Berouně hokej populárnější. Táta mu hokejku nevnucoval, koneckonců hokej v rodině neměl žádnou minulost.

Když mu bylo pět a něco málo navrch, začal chodit na “opravdový” led, tedy na berounský zimní stadion. V té době tam ještě nebyly kabiny, pouze dělnické buňky. Topol chodil na tréninky, když ho do výstroje oblékali jeho prarodiče, kteří mu pomáhali v době prvních krůčků na ledě. Myšleno doslova, protože když se učil bruslit, vypadalo to spíš jako běh na ledě. “Neuměl jsem moc bruslit, pořád jsem padal. Ostatní si ze mě dělali srandu, ale i tak jsem tam chodil rád,” popisuje své působení v přípravce, kde byl prý naštěstí trpělivý trenér.

V šesti letech začal chodit do školy a jeho denní program se ustálil do následující podoby: Po vyučování trénink, na který ho doprovázel dědeček. Potom šli spolu za babičkou a večer s ním jela maminka domů. “Školu jsem zvládal v pohodě, byl jsem průměrný žák. Dostával jsem většinou dvojky nebo trojky.”

Ve druhé, resp. třetí třídě se začaly hrát žákovské turnaje, během kterých se často rodí kuriózní výsledky. Topol to zažil na vlastní kůži hned při své zápasové premiéře: Prohráli jsme s Plzní 0:30,” říká s úsměvem na tváři.

Současný pravý křídelní útočník začínal jako obránce, ale tlačil se dopředu. V páté třídě se posunul do útoku, kde zůstal dodnes. Dodnes si také pamatuje, s kým hrál tehdy v útoku. “Odjakživa jsem nastupoval s Honzou Besserem, který v současnosti hraje první ligu v Berouně. Odmalička jsem hrával i s Macháčkem, ten působí v juniorském týmu Kladna.”

Co se týče rodičů, rozhodně si nestěžuje: “Maximálně mě podporovali, přestože jsem většinu času trávil v Berouně,” uznává Topol, který tvrdí, že v žácích zapadal v týmu do průměru, přestože hrál v první lajně.

Od 6. třídy hrál s Berounem krajský přebor, ve svém prvním působišti poznal i pocit vítězství na několika menších turnajích. S osmou třídou skončil celkově druhý v kraji, což pomohlo všem. “Nejenže jsme se zviditelnili, ale hlavně byly peníze na ligu žákovských tříd, kde hraje třeba i Plzeň,” hodnotí z odstupem času skok o třídu výš. V Berouně se tehdy dal dohromady dobrý ročník, ale Topol ještě netušil, že zanedlouho se svým mateřským klubem rozloučí.

V 9. třídě se totiž dostal do výběru Středočeského kraje, který se utkával s ostatními kraji. Na závěr sezóny se hrál turnaj výběrů v Sokolově a Karlových Varech. Tam porazily Střední Čechy s Topolem v sestavě v souboji o třetí místo Západočeský kraj. I to možná mělo vliv na vznik úplně nové situace, na přestup do Plzně. “Tam tehdy trénoval mládež pan Bednář, o kterém jsem si pamatoval, že je mistrem světa. Manažer Sýkora se o změně působiště bavil se mnou i s oběma rodiči,” vypráví Topol, se kterým o synově budoucnosti diskutoval i jeho otec. Ten mu sice pomáhal, ale zároveň mu říkal, že si to musí vybojovat sám. Celá rodina hokejem žije, otec loni jezdil na každý domácí zápas do Plzně.

Podle slov samotného hráče to vůbec nebyl přestup v pravém slova smyslu. Neprobíhala žádná složitá jednání jako na vrcholné úrovni. “Slovo mého táty s panem Bednářem dalo slovo, a tak jsem se ocitl tady v Plzni,” popisuje dohodu, ve které si zahrál na “zboží”.

Hokejově si posunem na západ určitě polepšil. Zatímco v Berouně se hrála jenom dorostenecká liga, v Plzni byla extraliga dorostu, což je ve své věkové kategorii nejvyšší hokejová soutěž. “Bylo to znát, v Plzni panoval mnohem profesionálnější přístup, než na který jsem byl zvyklý,” porovnává svůj první klub se zatím posledním.

Problém se vyskytl v otázce vzdělání, protože v Berouně už byl přijat na dvojobor “kuchař-číšník”. Rodiče si přáli, aby jejich syn zůstal u hokeje, ale zároveň pro něj chtěli maturitu. Tu složil po absolvování vyučení na mechanika a elektronika, které mu domluvil klub. Mimochodem, v současné době klub musí řešit nepříjemnou otázku základní vojenské služby, kterou by měl Topol absolvovat.

V té době dojížděl do Plzně každý den vlakem spolu s Davidem Beldou, v červenci už se ubytoval na internátu. V plzeňském dorosteneckém výběru se první měsíc také zabydloval. “Do kabiny jsem zapadl v pohodě, dívali se na mě jako všude jinde,” popisuje své plzeňské začátky. “V podstatě celý první rok to bylo zvykání a oťukávání,” hodnotí sezónu, během níž získal ve třiceti zápasech 9 kanadských bodů.

Pod vedením trenéra Bednáře hrál spolu s Beldou až ve třetím útoku, ale největší rozdíl byl v celkové kvalitě soutěže. Do extraligy dorostu to byl pro mě velký skok, předtím jsme v Berouně neměli moc konkurenci,” porovnává hráč, který tu byl spokojen, přestože určitě nebyl klíčovou postavou svého týmu. “Byl jsem rád za to, že hraji,” říká skromně, podobně jako teď v případě A-týmu.

Ze začátku plzeňské kapitoly svého života jezdil pravidelně každý víkend za rodiči domů, později už byl skoro pořád na internátě. Druhý rok v plzeňském dorostu byl z Topolova pohledu určitě lepší než ten první, na ledě už si víc dovolil. “Ale párkrát jsem si poseděl, protože byla větší konkurence. Pan Bednář byl ovšem férový. Když jsem přišel do Plzně, tak na nás řval, ale myslel to dobře. Neměli jsme s ním žádné konflikty,” uznává práci svého bývalého trenéra.

Ve druhém roce Topolova působení v dorostu postoupil tým do play-off. V prvním kole vyřadil Vítkovice 2:0 na zápasy, s čímž panovala určitá spokojenost. Ve druhém kole čekalo na Plzeň Kladno. “Od nás ovšem odešli hráči ročníku 81 vypomoci Rokycanům, takže jsme to měli těžké,” popisuje vyřazení v play-off.

V létě roku 1999 přišel na řadu další zlom v kariéře mladého útočníka – přechod k juniorům. Ten prý byl dost náročný. “Otrkal jsem se, ale juniorská extraliga je zase o něčem jiném,” komentuje posun o patro výš. Těžký první rok strávil v útoku s Beldou, ale kádr se často prostřídával. V osobních statistikách si Topol připsal 11 bodů v 45 zápasech, což stručně komentuje slovy: “Nic moc.”

Ve druhé juniorské sezóně už dal 17 gólů, ke kterým přidal 27 asistencí, takže téměř dosáhl průměru bod na zápas. “Byl to dobrý rok. Hrál jsem oslabení, přesilovky, byl jsem hodně na ledě. Z toho automaticky plynuly kanadské body,” hodnotí Topol sezónu na přelomu tisíciletí ze svého pohledu.

V loňské sezóně už v plzeňském dresu bodoval v průměru každý zápas, navíc působil na hostování v nižších seniorských soutěžích. Na druhou ligu do Klatov nejezdil moc rád, protože tam každý zápas končil nějakým zraněním, ale do svého prvoligového angažmá nastupoval s chutí. Plzeňský klub se totiž domluvil na spolupráci s Topolovým bývalým klubem, Berounem.

Vraťme se ale ještě na chvíli zpátky do léta roku 2001. To bylo totiž důležité hned na dvou frontách. Jednak chtěl Topol jako student úspěšně složit maturitní zkoušku. “To bylo tehdy na prvním místě.” Trochu paradoxně však v té době začal přemýšlet o tom, že by si mohl vydělávat hokejem. Vrátil se s reprezentací z turnaje v Rusku a v létě absolvoval přípravu s plzeňským “áčkem”, což glosuje slovy: “Bylo to něco jiného, než na co jsem byl zvyklý, ale s problémy jsem to vydržel.”

Za A-tým nastoupil asi ve dvou zápasech Tipsport Cupu a pak už se vrátil znovu k juniorům. Hned na začátku sezóny 2001/02 šel na již zmíněné hostování do mateřského Berouna. Tam ovšem někdy ani nehrál, ke svému zklamání si nepadl do oka s trenérem Fialou.

Ve složitém období Topolovy kariéry se u plzeňského A-týmu vyměnili trenéři. Odvolané duo Liška-Černý nahradil Richard Farda s dvojicí současných asistentů. Brzo po trenérské rošádě se stala změna významná především pro Topola osobně. Byl povolán do A-týmu a po týdnu tréninku s plzeňskými muži nastoupil (23. listopadu 2001) poprvé v životě k extraligovému zápasu. “Vyhráli jsme 3:1 ve Vítkovicích. Hrál jsem asi dvě třetiny na úkor Honzy Švíka na pravém křídle útoku s Voskárem a Volákem. Byl jsem nervózní před tolika lidmi, ale věděl jsem, že se ode mě nečekají hned góly. Hlavní bylo, abych pořád létal po ledě,” popisuje další ze zlomových momentů své hokejové kariéry.

“Byl jsem vděčný za to, že mi pan Farda dal šanci,” vzpomíná na minulého kouče A-týmu Keramiky. Herních příležitostí bylo nakonec víc než dost. Mužstvu se pod novým vedením začalo dařit, devět utkání v řadě neprohrálo a Topol se stále držel v sestavě. “Byl jsem spokojený s tím, že hraji. Za každé střídání jsem byl rád,” vděčně prohlašuje pravé křídlo, které loni s číslem 79 odehrálo celkem 19 zápasů, ve kterých si připsalo 2 asistence na gól.

V lednu šel Jan Švík na hostování do Karlových Varů, po jeho návratu se s ním Topol chvíli střídal a na konci sezóny už skoro nehrál. V play-off nastoupil pouze k jednomu domácímu střetnutí. Po skončení sezóny se rozhodlo o tom, že někteří mladíci půjdou na hostování, resp. na střídavý start do Berouna: Topol, Špindler, Kracík, Šulan, Jež, Kubeš, Fiala.

“Byl jsem smířený s juniory a za Beroun jsem byl v létě docela rád,” vypráví Topol, který hrál ve třetím útoku s Kracíkem. “Pan Fiala říkal, že tam vydržíme a že to bude dobré, ale pak se to nějak zvrtlo,” nespecifikuje osobní problémy. Trochu překvapivě tak byl spokojenější se svým dalším angažmá v Ústí nad Labem. “Jindřich Setikovský chtěl, abych to tam šel zkusit,” sděluje hráč, který za severočeský prvoligový klub nastoupil v šesti utkáních. “Nevydařil se mi však zápas s Jihlavou, kdy jsem zavinil rozhodující třetí gól soupeře,” sype si popel na hlavu.

Celkově však byl se svým krátkým působením na severu Čech spokojený (“Bylo to pro mě to nejlepší, co mohlo být.” ), přestože program měl v té době doslova nabitý. “Každé druhé pondělí jsem hrál za plzeňské juniory. Středy, čtvrtky a soboty jsem absolvoval pravidelně každý týden.” Přestože v Ústí byla dobrá parta, která vzala nového spoluhráče mezi sebe, na krátkém angažmá se vyskytla jedna kaňka. “Za dobu, kdy jsem tam hrál, jsme spadli ze druhého na šesté místo v tabulce,” směje se lišácky “ posila”, která hned vzápětí vážně dodává: “Všechno je o štěstí a o psychice.” Mimochodem, kdyby byl právě Topol příčinou neúspěchů, asi by nehrál i po stažení hry na tři útoky.

Trochu náhodně nastupuje letos Topol i za plzeňský A-tým. První utkání odehrál na Spartě, celkem v sezóně 2002/03 nastoupil celkem dvanáctkrát. Zpočátku hrál hlavně s Procházkou a Volákem, teď se vytvořil mladý čtvrtý útok ve složení Topol, Švík, Adamský. Posledně jmenovaný doplňuje svým důrazem sehranou dvojici kamarádů. Právě se Švíkem a ještě také s Kubešem si prý užije nejvíce legrace. “Srandy je vždycky dost, my tři si vystačíme spolu,” tvrdí a přitom se směje.

Při následném tématu zase zvážní, protože řeč je o hráčově budoucnosti. Letos měl Topol dokonce nabídku jít hrát do Kanady, ale odmítl ji. “Jsem zastáncem toho, že napřed má člověk něco dokázat tady (určitě máme kvalitní ligu) a pak má cestu otevřenou,” vysvětluje svůj názor na odchody do zámoří.

Minulý rok sice Topol podepsal s plzeňským vedením smlouvu na 3+1 rok, ale přesto si budoucnost neplánuje. “Nemá cenu si dělat naděje, člověk musí hlavně makat,” říká hráč, kterého může vedení poslat prakticky kamkoliv. “Je to věc zaměstnavatele, i když agent shání třeba první ligu. To, že mám podepsaný kontrakt s Plzní, ještě neznamená, že mě tu nechají hrát,” objasňuje otázku svého současného angažmá.

Jako ročník 1982 může ještě letos nastupovat spolu se dvěma stejně starými spoluhráči v juniorské extralize. To také na podzim s úspěchem dělal, dlouhou dobu dokonce vedl kanadské bodování soutěže. “Určitě jsem byl za výjimku rád, i když jsem si jí kvůli Berounu nepřipouštěl.” Juniorskou extraligu řadí mezi druhou a třetí nejvyšší soutěž dospělých. “Je rychlejší a zbrklejší, ale asi o něco lepší než druhá liga. První liga má výhodu v tom, že se si tam člověk zahraje,” naznačuje Topol, na jakou úroveň se v současnosti řadí. Kromě Havířova by se však logicky nebránil ani nabídce extraligového klubu. “Žiji v Plzni s přítelkyní, ale nebyl by problém se přemístit,” uvažuje hráč, který je ovšem spokojen tady.

Kdo ví, třeba se z Plzně ještě někdy podívá do reprezentačního výběru, jako se mu to povedlo v juniorských výběrech. Ve třetím roce svého působení v plzeňské “juniorce” byl povolán poprvé v životě do reprezentace. “Nikdy předtím jsem na to nepomýšlel.” Najednou se ale trenéři národního týmu přijeli podívat na utkání s Litvínovem a sledovali Švíka a Topola. Ten tvrdí, že nepodal zrovna nejlepší výkon. “Myslel jsem si, že se mi zápas nepovedl, ale přišla nominačka,” vzpomíná na příjemné překvapení.

Svůj první reprezentační turnaj odehrál ve Finsku spolu s Šulanem. “V týmu s námi byl například karlovarský Šinágl, který teď hraje za Beroun,” popisuje svoji skandinávskou zkušenost. Na turnaji odehrál většinou ve čtvrtém útoku dva zápasy a dvě třetiny, během nichž vstřelil dva góly. “Všechno jsme však prohráli a trenér Pavliš se mnou nebyl spokojen,” zklamaně vypráví Topol, který byl později povolán do reprezentačního výběru ještě jednou.

Trenér Holík si ho vybral (spolu s Šulanem i Besserem) do dvacítky. “Nejvydařenější byl pro mě turnaj v Petrohradu,” říká Topol, který dal na turnaji dva góly včetně jednoho při vítězství nad Ruskem v poměru 3:2. Po návratu z Ruska se něj začali zajímat agenti. “Vybral jsem si pana Spálenku, který mě začal zastupovat.” Teď je toho hodně, takže je hráč neustále v kontaktu s panem Kostkou. Teprve když o něj stáli hráčští agenti a plzeňský klub, začal uvažovat o tom, že by se mohl hokejem živit.


Související články

DOKUMENT: David Kvasnička – plzeňská hokejová naděje

David Kvasnička

Hurtaj odchází na hostování do IFK Helsinky

Cartelli po dvou slabších sezónách věří ve zlepšení

Musím o svou šanci bojovat pořád

Aktuálně na webu

Dorost v karanténě

Dorost potřetí v karanténě. Trenér Kořínek: Jakmile jsme se do toho vždy alespoň trochu dostali, tak nás zase vypli

Novinky ve Fanshopu

Novinky ve Fanshopu! Slevový kód STRITA11 a podpisy pro všechny

Den na hokej.cz

Čtvrteční den bude na webu hokej.cz patřit indiánům!