David Štich stojí před další výzvou

P l z e ň - Tři dost rozdílné soutěže si v letošní sezóně vyzkoušel plzeňský talent David Štich. Několik utkání odehrál v dresu A-týmu Lasselsbergeru, celou sezónu patřil k oporám juniorky a nastoupil i za Berounské Medvědy. Teď jej čeká další výzva. S dorostem, za který letos nesehrál jediné utkání, bude bojovat v play-off. „Chci dojít co nejdál s dorostem a poprat se o nominaci na mistrovství světa osmnáctek,“ říká sám šestnáctiletý obránce, kterého jsme před odjezdem k prvnímu utkání vyřazovacích bojů požádali o krátký rozhovor.

Ty jsi měl v poslední době dost smůlu na zranění. Jak všechny tvé peripetie začaly?
„Nejdříve jsem týden marodil s rukou, to jsem nějak vyléčil, ale potom jsem jel s juniory na zápas do Pardubic. Potřebovali jsme vyhrát, ale soupeř hrál půl minuty před koncem power-play, jeden z obránců na modré čáře měl puk, my jsme měli odkrytou branku, tak jsem mu lehl do střely. On vystřelil golfákem a trefil mě přímo pod kotník, a měl jsem naštípnutou kůstku.“

Tvůj návrat asi nakonec urychlil fakt, že juniorský tým do poslední chvíle bojoval o play-off...
„Já jsem poměrně brzy zkoušel trénovat, ale nakonec to nešlo, tak jsem raději zůstal delší dobu doma. Teď už jsem na ledě, ale stejně hraji s bolestmi. Hrát však musím, protože mi jde o mistrovství světa osmnáctiletých.“

Poslední utkání základní části juniorské extraligy jsi už odehrál. Jak došlo k osudné remíze?
„Slavia přijela skoro se samými dorostenci, takže jsme si mysleli, že se porazí sami. První třetina byla dobrá, vedli jsme 2:0, mysleli jsme si, že nám to tam bude padat, ale potom jsme přestali hrát a nakonec smolně remízovali.“

Jak moc mrzí dostat branku dvě minuty před koncem?
„To byla smůla. Hráli jsme oslabení, nedokázali jsme rozehrát kotouč. Jeden ze slávistů vyjel zpoza branky a dal gól. Co se dá dělat...“

Nakonec si přece jen play-off zahraješ, i když „jen“ za dorost. Jaký pro tebe bude návrat do týmu, za který jsi letos vůbec nenastoupil?
„Doufám, že se dostaneme co nejdál, a jsem rád, že na mě trenéři nezapomněli. Kluci mají skvělou partu, ale hokejově to pro mě bude nezvyk. Poslední čtyři dni jsem trénoval s áčkem, takže si budu muset přivyknout na jinou rychlost, tvrdost přihrávek a další věci. Myslím si, že by to pro mě neměl být problém, snad to půjde hned.“

Jsi typ hráče, kterému vyhovuje hra do těla, ale v mládežnických kategoriích se hraje trochu jiný hokej. Budeš si muset dávat pozor, abys nebyl vylučován?
„Právě tohle pro mě bude nejhorší, trenéři mě už upozorňovali, že se v dorostenecké extralize do těla moc nehraje. Budu muset asi trochu ubrat sílu v osobních soubojích. Uvidím, jak mi to půjde, moje hra je opravdu hra tělem.“

Letos jsi už okusil tři soutěže. Extraligu, juniorskou extraligu a 1. ligu. Jak hodnotíš své působení v Berouně?
„Hrál jsem tam dva měsíce, ale potom byly problémy s obránci u áčka a junioři bojovali o play-off. Stávalo se, že jsem hrál pět zápasů týdně, což už se zase nelíbilo vedení, protože mi docházely síly, a tak mě do Berouna nepouštělo. Teď už dohraji sezónu v Plzni. Beroun skončil, už asi ani netrénuje.“

Jaké to pro tebe je, když víš, že za pár týdnů, možná dní, skončí sezóna? Co budeš dělat potom?
„Pro mne sezóna ještě rozhodně nekončí. Chci dojít co nejdál s dorostem a poprat se o nominaci na mistrovství světa osmnáctek, které je koncem března.“