Eiselt je v Plzni víc u lékaře než na ledě

Václav Eiselt se narodil v Praze, ovšem již ve čtyřech letech se s rodiči přestěhoval do Benešova, kde v první třídě začal hrát hokej. “Do školy přinesli leták, že je nábor do hokejového oddílu. Z rodiny sice hokej nikdo nehrál, ale zkusil jsem to.” Eiselt brzy najel na systém hokej- škola. “Neměl jsem čas na další věci a díky tomu se mi vyhýbaly obvyklé dětské průšvihy,” vzpomíná. Pro hokej Eiselta získal trenér Albert Hořejší. “Pod jeho vedením jsem dělal první krůčky, byl to skvělý chlap. Naučil mě bruslit a bral jsem hokej jako hru. Je hrozně důležité, takového člověka poznat už v začátcích, díky němu jsem si hokej zamiloval. Na hokej jsem nechodil, protože jsem musel, ale protože mě to bavilo.”

S Eiseltem dostávali v Benešově první hokejové lekce také pozdější obránce Jihlavy, Brna a Sparty Richard Adam, jenž nyní po návratu z Německa hájí barvy Žďáru nad Sázavou, a Jan Srdínko, jenž sbíral se Vsetínem jeden titul za druhým a nyní hraje ve Spartě. “Naším velkým rivalem byla Vlašim, proti ní jsme vždycky hráli velice prestižní zápasy.” Benešovskou mládež pak začal trénovat otec současného litvínovského obránce Kuntoš a výkonnost mužstva stoupala. “Postoupili jsme do nejvyšší dorostenecké soutěže, což byl tehdy obrovský úspěch.”

V sezóně 1989/90, v době kdy byl ve 2. ročníku gymnázia, odešel do Dukly Jihlava. “Pan Kuntoš tam měl syna a občas tam někteří hráči z Benešova jezdili na zkoušku.” Eiselt přešel do jihlavského staršího dorostu, kde nakonec vydržel dva a půl roku. “V Dukle jsme měli výborný tým. Vzpomínám, že tehdejším kapitánem reprezentační osmnáctky byl velký talent českého hokeje Veleba, který se pak dostal na právnickou fakultu a věnoval se studiu. Tenkrát jsem to vůbec nechápal, teď už to docela chápu,” říká student plzeňské právnické fakulty Václav Eiselt.

V Dukle měli dorostenci vynikající zázemí. “Všechno bylo opravdu na špičkové úrovni, možná ještě lepší. Bydleli jsme všichni v jednom baráku, měli jsme svého doktora, svého vychovatele a bylo tam velice profesionální prostředí. Měli jsme individuální studijní plány, velmi dobrou stravu a vynikající podmínky k hokeji.”

Eiselt se tak v Dukle začal setkávat s hráči, které znal pouze z novin. “V televizi tehdy moc sportu nebylo. Já byl hokejově skoro z vesnice a najednou jsem se dostal mezi takové hvězdy jako byl třeba Olda Válek. Byl to určitě super pocit. Bohužel asi nebylo možné, abych se do toho týmu prosadil, měli opravdu příliš dobrý tým.” S Jihlavou vybojoval titul mistra ČSFR i ČR v sezóně 1991/92 ve starším dorostu. Po dvou a půl letech se vrátil zpátky do Benešova, kde hrál krajský přebor. “Pan Jaroslav Holík řekl, že dorostenci sice vyhrávají tituly mistra republiky, ale nejsou připraveni na nejvyšší soutěž. Chtěl nás poslat do třetí nejvyšší soutěže ve Vyškově.” To však bylo o dalších 200 kilometrů dál od domova, Eiselt navíc toužil studovat vysokou školu v Praze. “Kdybych šel do Vyškova, měl bych to daleko složitější, tak jsem se vrátil domů.”

Eiselt to jako voják neměl v Benešově mít příliš snadné, ovšem okolnosti mu byly nakloněny. “Moc mi pomáhal plukovník Novák, který mě uvolňoval na tréninky. Bylo to pro mou kariéru velice důležité.” Eiselt hrál krajský přebor za muže a navíc ještě nastupoval za starší dorostence. Oba týmy byly v této sezóně velmi úspěšné a postoupili o soutěž výše. “Benešovské áčko tehdy postoupilo do druhé národní ligy. Krajský přebor se hrál většinou na otevřených stadionech, byla to spíše vesnická soutěž. Někdy je třeba udělat krok zpátky, abych pak mohl poskočit o dva dopředu.”

V té době už studoval v Praze FTVS. Školu nakonec studoval celkem třikrát, ale pokaždé na ní vydržel jen dva roky. “Profesoři chtěli, abych chodil do školy. Nakonec jsem měl v podstatě na výběr - buď škola nebo hokej. Připadalo mi to absurdní, protože tuhle školu by měli studovat lidé, kteří dělají sport v praxi, nikoli ti, kteří to mají jen vyčtené z knížek. To je stejné, jako kdybyste chtěli po chirurgovi, aby se něco učil a nikdy neřízl do člověka.”

Následující sezónu 1993/94 se Eiselt přesunul z krajského přeboru až do celku jednoho z favoritů první ligy - Slavie Praha. “Měl jsem ve Slavii velmi dobrého kamaráda Martina Altrichtera, s nímž jsem se potkal v Jihlavě, přes něj jsem se dostal k panu Herstusovi a absolvoval jsem se Slavií tréninkový kemp.” Do mužstva Slavie pro první ligu si Eiselta vybral trenér Pavel Richter. Eiselt odehrál celou sezónu po boku Anatolije Najdy, jenž působil i v Plzni, a Miroslava Tejrala. S 23 góly byl ve své premiérové sezóně za Slavii za Romanem Blažkem druhým nejlepším střelcem klubu! Uprostřed sezóny přišel ze švýcarského Zugu do Slavie Vladimír Růžička. “Byl jsem tehdy v šatně jako jeden z prvních. Najednou vidím obrovitý bágl Ottawa Senators. Pak zvednu oči a vidím, jak přichází obrovský chlap s dlouhými vlasy,” vzpomíná Eiselt.

S Vladimírem Růžičkou přišlo do klubu i mnohem profesionálnější prostředí. “Byla to tak trochu revoluce. Jednou mi vzal brusli a řekl: `Na tomhle ty hraješ?` Hodil ji po kustodovi Plýhalovi a nařídil mu, ať mi dá nové brusle. Jindy zase prohlásil: `Jak to, že tady v kabině není lednička? Zítra tady bude lednička.` A opravdu jí druhý den přinesli. Bylo normální, že si vzal uprostřed tréninku tabuli a dvacet minut se rozebírala buly v útočné třetině. Trenéři to respektovali. V postupu do extraligy sehrál zásadní roli. Byl to správný kapitán na správném místě.”

V následující sezóně nastupoval převážně ve třetí řadě. Odehrál 28 zápasů, v nichž nastřílel 11 gólů. V sezóně 1995/96 se mu už tolik nedařilo. Manažer Tomáš Herstus podepsal s Eiseltem smlouvu na tři roky, ovšem když se pak převáděly smlouvy z SK Slavia na HC Slavia Praha, s.r.o. donutil hráče podepsat smlouvu novou, pro hráče o poznání nevýhodnější. “Chápu to od něj jako velký podraz. Chtěl jsem zůstat původně ve Slavii, ovšem nakonec mi nezbývalo než přestoupit na Kladno.” Se Zdeňkem Eichenmannem a Ladislavem Svobodou strávil Eiselt tři dobré sezóny v první řadě. “Eichenmann hru tvořil, Svoboda střílel góly a já měl spíše obranné úkoly.” O Kladnu se už tehdy hovořilo jako o jednom z nejvážnějších adeptů na sestup. “Myslím, že jsme vždycky překonali předsezónní očekávání. Vždycky nás totiž před sezónou předem odsoudili do baráže. První rok ještě hráli za Kladno Libor Procházka a František Kaberle, chytal nám Milan Hnilička. Dostali jsme se ze šestého místa do play-off a prohráli s pozdějšími finalisty z Vítkovic. Dokázali jsme tehdy vyhrávat na jeden dva góly,” vzpomíná na nejúspěšnější sezónu v kladenském dresu.

Do paměti plzeňských fanoušků se Eiselt poprvé výrazněji vryl při Utkání hvězd 1999, které se konalo v Plzni. Eiselt nastoupil v útoku se čtyřmi keramiky - Řezníčkem, Vlčkem, Pospíšilem a Kořínkem. Chvílemi se zdálo, že spolu útok hraje odjakživa. Řada vstřelila čtyři rychlé branky a položila základ rekordnímu vítězství Západu 13:4. Už tehdy se v diskusním fóru webových stránek Keramiky živě spekulovalo o jeho příchodu. “ Po zápase mě kontaktovaly Sparta a Plzeň, tehdejší výběr vedli shodou okolností právě trenéři těchto týmů - Pavel Richter a Marek Sýkora,” usměje se.

Utkání hvězd mělo i další velké momenty. Velkou postavou byl Josef Řezníček, který se zapsal do dějin jako první hráč extraligy, který sestřelil čtyři terče v rozích branky čtyřmi ranami. Dosud ho nikdo nenapodobil. Václav Eiselt byl zase jediným hráčem, který při samostatných nájezdech pokořil Romana Čechmánka. “Střílel jsem nad vyrážečku do vikýře,” vzpomíná. “Mohli jsme tehdy Východ porazit, ale David Pospíšil tehdy vypustil závěrečný sprint a prohráli jsme na čas.”

Eiselt dal nakonec přednost Spartě, kterou vedl trenér Pavel Richter, jenž ho předtím vytáhl do Slavie. Sparta však nezačala sezónu příliš dobře a vedení nakonec Richtera odvolalo. “Trochu mě mrzelo, že musel trenér Richter odejít. Přišli tam pak trenéři Výborný s Hynkem, kteří dotáhli Spartu až k titulu.” Eiselt nastupoval po boku Broše a Kratěny a kromě titulu se Spartou vybojoval ještě druhé místo v Evropské hokejové lize. Se Spartou podepsal roční smlouvu s dvouletou opcí, opci Sparta uplatnila, ovšem po dovolené se vedení domluvilo s Plzní na jeho přestupu do západočeské metropole.

Eiselt absolvoval v Plzni velmi dobrou přípravu a trenéři si od něj hodně slibovali. Poslední přípravný zápas Plzně proti Klagenfurtu však přinesl nepříjemné překvapení. S rakouským Klegenfurtem keramici měli sehrát dva zápasy. V prvním zvítězili 11:1, když čtyři branky vstřelil Michal Straka a hattrick přidal jeho spoluhráč z útoku Václav Eiselt. O den později se však zápas nedohrál. Rakušané si z ledu totiž udělali ring. Nejtěžší následky si z ledu odnesl Václav Eiselt, jehož zranění výrazně poznamenalo jeho další působení v Plzni. “Dojížděl jsem puk za brankou. Myslel jsem, že s obráncem normálně projedu a puk si vezme za brankou Michal Straka, ovšem ten Kanaďan mě chytl a narval na mantinel. Byla to rána jako z děla a rameno nevydrželo.”V první chvíli však neměl Eiselt pocit, že je situace tak vážná a při příštím střídání znovu naskočil na led. “Když jsem však narazil do prvního protihráče, v rameni mě hrozně píchlo a věděl jsem, že je zle.”

Zraněného hráče odvezli do Fakultní Nemocnice, ovšem tam mu příliš nepomohli. “Byl tam nějaký doktor, který asi neměl v sobotu odpoledne náladu na nějaké vyšetřování. Nařídil mi klid a říkal, že to za týden bude dobré. Cítil jsem, že to tak hladké nebude, a tak jsem šel za sparťanským lékařem. Zjistili, že mám prasklý ramenní kloub. Co se týče Fakultní Nemocnice v Plzni, byla to spíše individuální chyba, jinak jsem s tamními lékaři naprosto spokojený,” vysvětluje.

Každý vrcholový sportovec se zranění bojí jako čert kříže. Eiseltovi se zranění přihodilo v době, kdy měl za sebou náročnou přípravu pod vedením Radima Rulíka a extraligový start byl za dveřmi. “Pro hokejistu je těžké dostat se do pohody, i když vypadne z tréninku jen na několik dnů. Každý den bez ledu je velmi znát.” Eiselt začal brzy rehabilitovat a na led naskočil znovu na konci listopadu. “Když je člověk dobře fyzicky připravený, může spoustu věcí ubojovat, proto je hrozně důležitá fyzická příprava. V prvních zápasech to všechno spíše ubojuje, pak se do toho začne pomalu dostávat,” soudí. Rameno bylo hodně slabé a Eiselt. Přesto si ve 24 zápasech připsal sedm branek a sedm asistencí.

I následující příprava byla pro Eiselta velmi vydařená. Nastupoval v ní s Alešem Krátoškou a Václavem Králem. “V prvním zápase jsme porazili ještě Znojmo, ale pak se nám přestalo dařit. Psychika naší řady šla dolů a začali jsme dostávat více gólů. Určitě musela proběhnout nějaká opatření. Přijal jsem nabídku Havířova, ve stejnou dobu tam přišel i Martin Rousek. Hned v prvním zápase po mém příchodu jsme porazili Pardubice 4:1 a já dal při svém druhém střídání gól,” vzpomíná. Eiselt, jenž se stal jednou z největších opor celku a po jeho příchodu se výkony Havířova výrazně zlepšily. Eiselt tehdy v rozhovoru pro Deník Sport hovořil dokonce o útoku na play-off. “Věřím, že kdyby tam letos zůstal loňský kádr, byl by postup do play-off reálný. Mančaft držel při sobě. Cítili jsme, že na baráž by nebyly peníze a že by bylo velmi náročné se zachránit.”

Eiselt nastupoval v první řadě s letošní oporou Karlových Varů Robinem Baculem a s loňským nejlepším střelcem celé extraligy Davidem Hruškou. “Byla to moje nejúspěšnější sezóna. Měl jsem velkou chuť do hokeje. Chtěl jsem dokázat, že hokej hrát umím. Hodně důležité bylo, že mi trenér Výborný dal prostor.” Ke svým nejvydařenějším zápasům řadí souboj na Spartě, kde Havířov vedl po dvou třetinách 5:4, aby nakonec podlehl 5:6. “Dal jsem gól a na dva nahrál. Sparta musela ze sebe vydat vše. Pak rád vzpomínám i na vítězství nad Litvínovem 6:3 těsně před olympijskou přestávkou, po němž jsme se definitivně zachránili, a samozřejmě na zápasy s Keramikou. Oba podle mého názoru byly velice kvalitní.”

Havířov měl, jak už to u něj v posledních sezónách bývá zvykem, velké finanční problémy. “Doteď mi dluží peníze. Tým hodně držel spolu a tohle ho možná stmelilo ještě víc. Bojovali jsme na dvou frontách. Aspoň na tom ledě jsme chtěli ukázat, že hokej umíme.” Havířov předváděl v loňské sezóně pod vedením trenéra Výborného asi nejhezčí hokej za celou svojí extraligovou historii. “Kdyby se tým udržel a vhodně doplnil dvěma nebo třemi hráči, určitě by měl ambice postoupit do play-off.”

Havířov dlužil Eiseltovi hodně peněz, proto se nabízí otázka, zda se ještě v loňské sezóně nechtěl vrátit zpět do Plzně, když přesvědčil, že hokej hrát umí. “Havířov platil jen malé částky v průběhu, dluží mi skoro celý půlrok. S Plzní jsem byl v kontaktu, ale nebylo ještě tehdy jisté, zda se Havířov zachrání a kdybych odtud chtěl utéct, musel bych dát měsíční výpovědní lhůtu a ta by vypršela až v únoru, kdy se již nesmí přestupovat,” vysvětluje.

Po sezóně měl o něj Havířov nadále zájem. Eiselt podmínil své setrvání v klubu doplacením dlužné částky. To nepřišlo, a tak hráč podepsal novou smlouvu v Plzni. Ovšem jeho návrat do modrobílého dresu opět poznamenalo zranění. “Ve 12 letech jsem absolvoval komplikovanou operaci slepého střeva. Přišla na poslední chvíli, skoro jsem umřel. Po dvou dnech jsem dostal čtyřicítky horečky, hnisalo mi to, tak jsem musel na operaci znovu. Otevřeli mi to a vyčistili, ovšem začaly se mi dělat po břichu srůsty. Celé břicho mě vevnitř srostlo, nakonec mi praskla břišní dutina a prasklina se pořád rozšiřovala. Měl jsem problémy při rychlém běhu, při bruslení a lékař pak zjistil přichycení tenkého střeva k břišní stěně. Navíc mi zjistili tříselnou kýlu,” popisuje své zdravotní problémy, které přecházely dvouhodinové operaci.

Po rekonvalescenci naskočil Eiselt do extraligového kolotoče naplno v Karlových Varech, kde tým vyválčil remízu 4:4. “Dostali jsme tam gól od červené. Byla to trochu smůla,” vzpomíná. V domácím zápase s Vítkovicemi ho postihl další malér. “Střílel jsem z pravé strany, obránce mi padl pod nohy a jak jsem letěl, spadl jsem na to operované rameno. Rentgen prokázal prasklou mažetu v rameni.” Po dohodě absolvoval operaci u doktora plzeňských hokejistů MUDr. Nepraše v plzeňské Fakultní Nemocnici. “Při zákroku se zjistilo, že se při pádu vykloubilo a porušilo kloubní pouzdro, takže se z chvilkového zákroku stala delší operace. Chtěl bych panu doktorovi moc poděkovat za to, jak se mi věnoval.” Odpověď na otázku, kdy se na led zase vrátí, však ponechává nezodpovězenou. “To je otázka pro lékaře, já si už netroufám nic říkat.”

V letošní sezóně dostal v Plzni Eiselt šanci ve středu prvního útoku vedle Ujčíka a Matějovského. Objevily se názory, že Eiselt se hodí spíše na levé křídlo. “Opravdu se na levém křídle cítím lépe, mám to daleko zažitější než post centra. Ovšem středního útočníka jsem hrál ve starším dorostu v Dukle Jihlava. V Havířově jsem hrál sice na levém křídle, ale střídali jsme se při bránění s Baculem. Když šel jeden z nás dopředu, zaskočil za něj ten druhý.”

O svém návratu do Plzně měl Eiselt trochu jiné představy. “Určitě jsem chtěl přenést tu radost ze hry z Havířova i sem, ale kvůli zraněním jsem z toho trochu vypadl. Momentálně bych chtěl rychle vyléčit zraněné rameno a jak jen to bude možné, začít se věnovat fyzické přípravě.”