Jágrmánie v Plzni

P l z e ň - Snad jen slovem Jágrmánie by se nejvýstižněji dala vystihnout situace, která v úterý nastala v Plzni. Už den předem byly vyprodány všechny vstupenky k sezení a k stání jich už také nebylo příliš k mání. Historie se opakovala a po deseti letech nastoupil Jaromír Jágr v kladenském dresu proti domácímu HC LASSELSBERGERu PLZEŇ. Na rozdíl od minulosti se nyní čekala od Plzně výhra a navíc se rozpoutávaly debaty, kdo ohlídá Jágra jako Kreuzmann. I o svém osobním strážci se rozpovídala hvězda New York Rangers...

Zápas se konal sice v úterý, kdy diváků na hokej moc nechodí. Dnes to pravda nebyla. Již hodinu před zápasem se na tramvajové zastávce blízko zimního stadionu hromadily nezvykle mohutné davy lidí, putujících jedním směrem – na zimák, podívat se na Jágra. Kasy, kde se obvykle prodávají těsně před utkáním vstupenky, byly již zavřené, tak se někteří fanoušci snažili sehnat lístky i jinak. Třeba obcházeli stojící lidi, jestli někdo nemá o nějaký ten „lupen“ více. Všichni už spěchali na svá místa, aby zaujali včas a s jistotou výhodné pozice. Ten, kdo si našel výhled na ledovou plochu, rozhodně nemohl litovat. Jágr téměř každé střídání předváděl svůj um a dokonalý přehled o hře. Svými kličkami přiváděl diváky do úžasu a svými dokonale načasovanými přihrávkami posílal spoluhráče do gólových příležitostí. Po utkání byl zcela zaslouženě vyhlášen hvězdou utkání a většina fanoušků, kteří dokáží ocenit hokejové kvality a respektovat jednoho z nejlepších hokejistů světa, odměnila Jágrovo představení potleskem.

Ovšem se našli i takoví diváci, kteří při předání ceny pro Jágra pískali. “Celé utkání byli diváci skvělí, ale na tom konci to trošku pokazili. Ale horší by bylo, kdyby takhle pískali u nás. Tady v Plzni mi to nevadí,“ říká pobaveně Jágr. “Plzeň hrála hodně do těla. Asi nedokáží dobře ovládat svoji hůl, takže jsem dostal asi třikrát do obličeje. Ale hra do těla mi vůbec nevadí. To mi spíš pomůže se dostat do zápasu. Ale je škoda, že tady rozhodčí nepískají zákroky hokejkama, protože to je nepříjemné,“ postěžoval si Jágr na odlišný způsob trestání faulů než v NHL.

Nedalo se nevzpomenout na Jágrův poslední zápas proti Plzni z 20. listopadu 1994, když Plzeň vyhrála 5:3 a pro Jágra výsledek znamenal jedinou porážku v dresu Kladna při tehdejší výluce. “Před deseti lety mně bylo 22 let, byl jsem ještě zajíček, ale teď už mám zkušenosti,“ povídá a při té příležitosti si vzpomíná na Jaroslava Kreuzmanna. V Plzni se vtipkovalo, že nyní kadaňský hráč půjde Jágrovi už k autobusu pomoct s báglem. “Tak já bych mu ho dal, ať mi ho odnese do kabiny,“ směje se Jágr.

Na konci utkání si počkal na Radka Matějovského a svěřoval mu své názory. “Já nejsem zvyklý hrát do těla, ale některé zákroky byly nefér a hlavně to šlo do obličeje. Já si nemyslím, že to bylo úmyslné, ale když chceš hrát do těla, tak musíš umět ovládat svoji hokejku, ale někteří hráči, třeba jako ten s jedenasedmdesátkou (myslí Radka Matějovského), ten by měl jít dělat moderní pětiboj, protože ten tam byl jako mušketýr. Skáče tam, jako kdyby měl dvě disciplíny hotové,“ vtipkuje Jágr, ale zároveň přiznává, že jeho tým také nehrál zrovna čistě. “Martin Straka tam dostal také do hlavy. Je to nepříjemné. Mně hra do těla nevadí, ale musí mít ten hráč hokejku pod kontrolou,“ říká.

Když ale Jágr hodnotí úterní zápas, tak s tím před deseti lety by porovnání bylo jako den a noc. Tenkrát byl hodně zklamaný výkonem, ale teď si zápas užíval.“První třetinu jsem si krásně vystál a odpočinul jsem si na tu druhou a třetí. Už jsem odehrál hodně zápasů, ale tento byl nejlepší. Já jsem se vůbec neutahal. Upřímně. Já jsem tam stál, a když jsem potřeboval, tak jsem si trochu šlápnul a hlavně jsem měl potom daleko více síly. A jinak si myslím, že jsme sehráli velice chytrý zápas,“ popisuje kvalitu utkání a ještě se vyjadřuje k plzeňskému brankáři. “Ruda mě dneska pěkně vychytal. Já jsem myslel, že už nechytá, ale byl výborný. Dvakrát mi to tam nepustil,“ říká se smíchem Jágr a má na mysli hlavně brejk, kdy se pokoušel o blafák do forhendu, ale Pejchar natáhnutým betonem nedal Jágrovi šanci.

Samozřejmě Jágr nemůže zapomenout na svého kamaráda a dlouholetého spoluhráče z Pittsburghu Martina Straku. “Martin hrál výborně. Dobře bruslil a to není vůbec jednoduché. Měl tam spoustu šancí. Určitě byl nejlepší hráč z Plzně. Moc jsme se spolu ale nebavili, protože já jsem přijel zase těsně před zápasem a teď už zase pojedu pryč,“ lituje, že se nedostal více do řeči s Martinem Strakou.

Mezi rokem 1994 a 2004 se změnilo hodně věcí. Změnil se hodně hokej a jistě šel výkonnostně nahoru. Změnil se i Jaromír Jágr. “Teď si na situaci dokážu počkat. To je můj největší rozdíl za tu dobu. Možná před deseti lety bych si chtěl něco dokazovat a chtěl bych se tam přetlačovat s tím hráčem co mě tam hlídal, ale teď si to vystojím a je to jenom otázka času, kdy se dostaneme na přesilovku a tam rozhodnu. I dnes tam udělali na mě tři fauly a my jsme dali dva góly,“ popisuje rozdíly za uplynulé desetiletí.

Na jeho hře je ale vidět, že se hokejem jen baví. “To je zábava. Já jsem hrozně rád, že jsme vyhráli. Ještě před deseti lety jsem mohl dokazovat, že hokej hrát umím, ale dnes to už mám dávno za sebou. Ale teď mi jde už jen o jedno. Aby mužstvo vyhrávalo, hráči byli šťastní a všichni jsme se tím hokejem bavili,“ popisuje svůj zájem o hru.

Během úterního utkání dostal hokejkou několikrát do nosu a přiznává, že se mu to tak často v NHL nestává. “Nejsem na to zvyklý. Teď čtyřikrát za sebou mi už tekla krev, ale dneska už mi to je jedno, protože modela dělat nebudu, to už jsem si rozmyslel ve dvanácti letech, když jsem se viděl,“ povídá se smíchem Jágr.

Také se zmínil o tom, jaká panuje atmosféra při utkáních ELH a NHL. “Je to úplně jiné, Tady lidé fandí jinak než v Americe. Tady to je rozdělené na dvě strany. Na lidi, kteří stojí, a na lidi, kteří sedí. A naše kotle vydrží fandit celý zápas a mužstvo ženou dopředu, a pak je tady zbytek lidí, kteří zatleskají dobré akci. A to je ten rozdíl, protože v NHL jsou jenom lidé, kteří sedí a zatleskají té akci. Tam kotle nejsou,“ vysvětlil Jágr rozdíly.

Plzeňské fanoušky, kteří na něj pískali, i když jich bylo poskrovnu, ale občas se projevili, Jágr chápe. “Já to respektuji. Je samozřejmé, když jsi z Plzně, že chceš, aby vyhráli Plzeňáci. Já, kdybych chodil na Kladno, tak taky budu řvát na ty ostatní a fandit svému týmu. Tak to vlastně i má být,“ řekl na závěr upřímně.