Junioři berou bronz v turnaji O Pohár DHL! Trenér Vojan: Radost mi dělá především posun hráčů do A-týmu

Plzeň - Turnaj O pohár DHL, který letos supluje juniorskou extraligu elitních mužstev, je u konce. Devatenáct tuzemských nejlepších celků odehrálo osmatřicet zápasů, potkali se tak všichni dvakrát systémem každý s každým.

A Západočeši si vedle skvěle, pouze Mountfield a Pardubice dokázaly posbírat více bodů, a sice o jeden a sedm. A jen Kladno vyzrálo na svěřence Petra Vojana a Michala Dvořáka v osobou případech, alespoň jednou až v prodloužení.

Plzeň se přitom mohla pochlubit šestými nejlepšími přesilovými hrami s využitím 18,45%, až desátá ale byla schopnost čelit soupeřům v oslabení. V něm ale pouze dva celky vstřelily více branek. Jen tři posbíraly více trestných minut, zároveň čtyři nasázely více gólů a jen dva méně inkasovaly. Indiáni mají v osmatřiceti duelech skóre 125:86.

Bodově se nejvíce činil Tomáš Čermák, který již vloni v sedmnácti letech naskočil v Chance lize za Ústí nad Labem. Ve dvaatřiceti utkáních zatížil konta soupeřů dvaceti brankami a sedmnácti přihrávkami. Druhý byl Marek Princl, který stihl jen třiadvacet kol (9+17), protože dalších deset odehrál v Klatovech za muže s bilancí bodu na zápas. Třetí byl Sebastián Malát 27 duelů/(10+15), který již zapsal premiérovou asistenci i v extralize za A-tým. Mezi třemi tyčemi se prezentovali Marek Micka a Michal Pícl, oba se v procentuální úspěšnosti zákroků přehoupli přes hodnotu 91.

Ovšem co dál?

Nyní bude následovat další turnaj -  DHL Superpohár. Všech devatenáct celků bylo rozděleno do čtyř skupin, ve které se účastníci porvou systémem každý s každým doma - venku o dvě postupová místa. 

Osm nejlepších pak ve standardním formátu play-off budou ve čtvrtfinále, semifinále a finále bojovat o zlatou medaili. Série se budou hrát vždy na dva vítězné zápasy, začínat se bude na půdě lépe postaveného mužstva a pořadatelství se každé střetnutí prohodí.   

Škoda bude v základní skupině B bojovat s Chomutovem, se kterým již letos doma padla 3:4, avšak v odvetě na severu Čech zvítězila 7:0. Dalším soupeřem bude jihočeský Motor, jenž se dvakrát sklonil po výsledcích 1:3 a 1:7. Ze středních Čech bude protivníkem Mladá Boleslav. V dvojutkání vždy uspěli domácí - 4:2 a 3:2. Největším lákadlem bude Salzburg, se kterým si naopak indiáni stadiony vyloupili - 3:0 a 3:6. 

Skupinu A poté tvoří Rytíři Kladno, HC Energie Karlovy Vary, HC Litvínov, HC Sparta Praha a HC Slavia Praha, skupinu C HC Olomouc, HC Dukla Jihlava, Bílí Tygři Liberec, HC Oceláři Třinec, Mountfield HK a skupinu D HC Dynamo Pardubice, HC Kometa Brno, HC Vítkovice Ridera, PSG Berani Zlín.

Program indiánů
1., čt 30.1.2020 Piráti Chomutov - HC Škoda Plzeň
3., čt 13.2.2020 HC Škoda Plzeň - ČEZ Motor České Budějovice
4., so 15.2.2020 BK Mladá Boleslav - HC Škoda Plzeň
5., čt 20.2.2020 HC Škoda Plzeň - EC Red Bull Salzburg
6., so 22.2.2020 HC Škoda Plzeň - Piráti Chomutov
8., so 29.2.2020 ČEZ Motor České Budějovice - HC Škoda Plzeň
9., čt 5.3.2020 HC Škoda Plzeň - BK Mladá Boleslav
10., so 7.3.2020 EC Red Bull Salzburg - HC Škoda Plzeň

Trenér Petr Vojan
Pane trenére, jak byste se za celým turnajem ohlédl?
Je to velmi složitá otázka. Třetího místa si velice vážíme, protože jsme si ho uhráli proti všem soupeřům ve vzájemných zápasech formátem doma - venku. Druhý pohár bude mít zcela jiný herní formát, začíná se od nuly, tak se budeme snažit uspět i v něm. Hrací systém je ale jiný. Letos to je opravdu specifická záležitost a zcela nová situace a od toho se vše odvíjí. Hrají se dva dlouhodobé, na sobě nezávislé, turnaje v jedné sezoně. Dále se před sezónou snížil počet týmů na devatenáct s tím, že ze soutěže se nesestupuje. Teď chci nechat stranou to, jak se to udělalo a co všechno se kolem toho strhlo. Lidé, kteří se o mládežnický hokej více zajímají, ví, že těch týmů v nejvyšší juniorské soutěži je i tak pořád strašné moc. Proto velmi vítám, že se během příštích dvou let sníží počet týmů na čtrnáct. To už bude mít i kýžený efekt na kvalitu soutěže, která tam prostě letos taková nebyla. Když se na to podívám z druhé strany, je jasné, že i další dvě sezóny budou specifické. Dá se předpokládat, jak bude probíhat příští sestupový ročník, kdy budou sestupovat přímo tři nebo čtyři mužstva a jeden půjde do baráže a jak bude probíhat další rok, kdy přímo sestoupí další dva týmy a jeden půjde do baráže. 

Jak? 
Bude to jednoduše smrtící dvouletka boje o záchranu soutěže pro všechny kluby... Bude se hrát o bytí a nebytí, nebude všude takový prostor pro zařazení a rozvoj mladších hráčů, kteří budou muset hrát v nižší soutěži. Budou hrát opravdu jen ti špičkoví. Naopak kluby budou v juniorce držet starší hráče, kteří už by třeba letos hráli dospělý hokej. Pouze ti hodně odskočení budou působit v extralize dospělých. 

Naše toužebně vyhlížená konkurence?
Snad ano. Třeba je to i ta správná cesta, aby nám ti nejlepší junioři šli rovnou připravení do extraligy přímo z kvalitní juniorky a ne přes nižší soutěže dospělých, kde se i několik let připravují na přechod do dospělého hokeje... Třeba to bude pro rodiče a hráče impuls k tomu neodcházet v takové míře do zahraničí... 

Mužstvo hrálo, či spíše mělo, série výher a proher. Čím to?
V říjnu a listopadu jsme měli sérii čtrnácti zápasů v řadě, ve kterých jsme bodovali. Tam jsme asi byli na vrcholu formy, všechno šlapalo a fungovalo, hráli jsme velmi kvalitní hokej. Potom nám začátkem prosince dlouhodobě, zhruba na dva měsíce, vypadlo najednou až osm hráčů ze základní sestavy a samozřejmě to mělo vliv na kvalitu tréninků, celkovou kvalitu týmu a následně i na výsledky, kdy jsme už tak úspěšní nebyli. Ale neřekl bych, že jsme měli nějakou delší sérii proher. Měli jsme maximálně dvě porážky v řadě a pak zase vždy bodovali. Ale je pravda, že jsme už pak spíš střídali výhry a prohry, které ke konci převažovaly a do té původní formy jsme se ještě pořád nedostali. Hráči se nám postupně vracejí a zapojují se do tréninků a někteří už i do zápasů, tak uvidíme jak rychle a jestli vůbec se do bývalé formy zase dostaneme. 

Co vám udělalo jako trenérům největší radost a co vám naopak dělalo a dělá vrásky na tváři?
Na prvním místě jednoznačně to, že se během sezony posunuli tři junioři do prvního týmu. Dále to, že hráči pochopili a přijali naší filosofii, že vše vychází z tvrdého a poctivého tréninku, že se mohou posunout pouze ze stoprocentního přístupu a nasazení, ale i tak je do toho musíme směrovat a připomínat jim zcela základní věci... A také to, že si musí plnit školní povinnosti. A v neposlední řadě máme s kolegou Michalem Dvořákem radost z toho, že se nám s týmem dlouhodobě daří hrát ofenzivní a rychlý hokej v návaznosti na první tým. A ty negativní věci? Když pominu tu obrovskou a navíc dlouhodobou marodku a fluktuaci hráčů, tak asi nejvíce to, že kluky musíme znovu a znovu nastavovat na tu práci, doslova je resetovat a začínat pořád dokola od nuly. To je pro mě skoro až nepochopitelné. Ale postupně docházím k tomu, že je to momentálně i záporná vlastnost dnešní generace. Kluci mají strašné pohodlný život, jsou zahrnutí materiálním a servisním luxusem, protože vše mají zajištěné od rodičů, od klubu a společnosti. Vše je pro ně lehce dostupné a téměř zadarmo. Zde vidím jedinou cestu k nápravě a tou je konkurence. Dobu nezměníme, tak se musíme zaměřit na to, co změnit lze. Proto opravdu vítám to zúžení na čtrnáct týmů. 

Nyní následuje nový turnaj - DHL Superpohár. Jak tuto netradiční situaci vnímáte, jak hráči a jaké jsou cíle?
Asi není úplně obvyklé, aby se během sezóny ukončila soutěž v lednu a pak se hrála druhá, zcela nová, soutěž na dva měsíce jakýmsi pseudo play-off systémem všech týmů. Ale chápu, že situace taková prostě je a muselo to tak být. Škoda pro kluky, že nebudou hrát klasické play-off o mistra, třeba na tři, nebo ideálně na čtyři vítězné zápasy. Jsou v tom nepřenosné zkušenosti, o které přijdou.

Pane trenére, děkuji za rozhovor!