Juniorka nepostoupila do play-off, přesto převládá spokojenost

P l z e ň - Další sezóna je u konce a nadešel čas ohlédnout se zpět za odehranými zápasy a předvedenými výkony. Juniorce sice letos těsně unikl postup do vyřazovacích bojů, přesto z kabiny čiší spokojenost. Trenérské dvojici Setikovský – Vlček se podařilo zvládnout generační obměnu, stabilizovat kádr, a připravit tak ideální startovní pozici do dalšího ročníku. „Je třeba vidět, že jsme získali o 22 bodů více než loni, což je evidentní zlepšení. Přesto to na play-off nestačilo,“ upozorňuje Jindřich Setikovský.

Vstup do letošního ročníku juniorské extraligy se mladým Plzeňanům příliš nevydařil. Generační obměna se na týmu citelně projevila. Po prvních deseti kolech měli na svém kontě deset bodů. „Na mužstvu v úvodu sezóny ležely problémy z minulých pěti let, kdy se hrálo jenom o záchranu. Kluci si nedokázali uvědomit, že mohou hrát lépe,“ říká trenér Jindřich Setikovský. I přes řadu smolně prohraných nebo remízových zápasů nesahali trenéři hned k radikálním změnám. “Nechtěli jsme, tak jak tomu bylo v minulých letech, po úvodních neúspěších shánět hráče ze Slavie a Sparty. Věřili jsme, že to ti domácí uhrají,“ vysvětluje plzeňský kouč.

Tým se poté, také zásluhou mezi Berounem a Plzní pendlujícího Lukáše Pulpána, opravdu zvedl, dokázal hrát vyrovnané partie se všemi soupeři, přesto jen dvakrát nakoukl do postupové šestice. Delší série výher Západočechům stále chyběla. „My jsme se pořád drželi na šestém, sedmém místě a klíčové bylo, že jsme se po olympijské pauze dostali na páté místo,“ popisuje Setikovský, zároveň však neskrývá lítost nad tím, že účast ve vyřazovacích bojích Lasselsbergeru nakonec unikla: “Je to zklamání pro mě i pro hráče.“ A co bylo hlavní příčinou „neúspěchu“? „Vím, že to může vypadat, že jsme si postup pokazili ztrátou bodu se Slavií, ale důležitější bylo, že jsme prohráli dobře rozehraný zápas ve Varech, kde jsme měli obrovské šance, mohli jsme vyhrát a Vary setřást. Výhra nad Slavií by nám sice stačila, ale myslím si, že Vary by doma také vyhrály a Liberec by nejel do Litvínova s dorostenci,“ říká muž, který rozhodující okamžiky mohl ovlivnit jen vhodnými zásahy ze střídačky.

Celková sedmá pozice v české části extraligy je tím nejviditelnějším výsledkem dalšího roku práce s mladým, stále se obměňujícím týmem, ale již v rozhovoru před startem soutěže trenér juniorky říkal, že úspěch několika jednotlivců staví nad úspěch celého kolektivu. Jak je tedy spokojen z tohoto pohledu? „Když si vezmu, že máme dva hráče v reprezentaci a dorost dokonce tři, tak můžeme být spokojeni. Navíc řada hráčů si vyzkoušela hrát za A-tým.“

Při pohledu na dlouhou řadu plzeňských remíz se nabízí otázka, zda nechyběl hráč schopný táhnout mužstvo a v pravý čas rozhodnout. I trenér Setikovský tuhle klíčovou osobu postrádal: „Od začátku byl pro mužstvo klíčovým hráčem Heřman, ale Martin je spíše koncový hráč. Do Ústí jsme uvolnili Hajšmana a Heršálka, kteří by tu, pokud bychom opravdu chtěli za každou cenu hrát play-off, zůstali. Takhle pomohli ústecké juniorce postoupit do extraligy. Takového bijce jako byl Heršálek jsme tu pak neměli. Hajšman sice nedával moc gólů, ale chodil do soubojů a dokázal přitvrdit.“

Jedním z předsezónních předsevzetí bylo dát šanci hlavně vlastním odchovancům. Do přípravy se přesto zapojili dva krajánci – Slovinec Klemen Žbontár a Slovák Martin Hollý. „Žbontár se zpočátku jevil dobře, měl šikovné ruce, ale jeho výkonnost stagnovala. S Hollým se počítalo do áčka, ale to o něj nemělo zájem a držet takového hráče pro juniorku nemá cenu. Zahraniční hráči by měli být o třídu lepší než domácí, což nebyli. Dávat jim šanci na úkor hráčů, kteří tady vyrůstali, mi nepřišlo fér,“ vysvětluje Setikovský jejich vyřazení z kádru.

Kromě zahraničních akvizic se v plzeňském dresu objevila ještě další hostující dvojice. Z finského IFK Helsinky přišel Petr Freiberg. “Freiberg se neprosadil v áčku a ani nám moc nepomohl. Za situace, že by to nebyl hráč placený v áčku, tak bych ho nestavěl,“ neskrývá trenér Lasselsbergeru rozpačité pocity.

Když se trenéra Setikovského zeptáte na jednoho hráče, kterého by za celosezónní výkon vyzdvihl, odpoví vám, že jednoznačně gólmana Antonína Štelmacha. „Nechtěl bych se nikoho dotknout, ale Tonda byl o třídu lepší než ostatní. Za celou sezónu se mu nepovedla tak dvě utkání, jinak chytal perfektně,“ objasňuje plzeňský lodivod svoji volbu. Zároveň se však vrací o několik měsíců zpět, kdy bylo jedním z cílů, aby si mladý brankář našel angažmá v některém z celků první ligy: “My jsme samozřejmě sháněli, Tonda je hodně kvalitní gólman, ale je to hlavně otázka spolupráce Plzně s prvoligovými oddíly. Bylo by ideální, kdybychom měli v první lize nějakého trenéra, jako má Sparta nebo Slavia. Byly tu nabídky z druhé ligy, ale to už pro Tondu bylo lepší stabilně chytat v juniorce.“ Na současnou patovou situaci nejvíce doplácí dvojka Dominik Halmoši. O rok mladší gólman v úvodu sezóny nepřesvědčil a musel se spokojit s rolí náhradníka. „Dominik dostal málo šancí, ale pokud jsme chtěli hrát o play-off, potřebovali jsme mít jasnou jedničku a chytat může jenom jeden. Dominik má navíc slabinu v horní polovině branky. Ví o tom a s trenérem brankářů na tom pracují. Příští rok musí odchytat určitě o hodně více zápasů.“

Obrana Lasselsbergeru prokazovala celou sezónu nevídanou vyrovnanost. Pokaždé se dařilo někomu jinému. „Máme poměrně mladou obranu. Jenom Gajda je ročník 86, takže můžeme počítat s postupným lepšením. Kořínek, Krajčík, Martinec, Boháč jsou pořád mladí kluci,“ popisuje perspektivu plzeňský trenér.

Přesto se v sestavě většinou ukazovala stále rychle stoupající hvězdička David Štich. Teprve šestnáctiletý obránce odehrál několik utkání za A-tým, vypomáhal Berounu, nastupoval v juniorce a v play-off i v dorostu. „Věřím, že příští rok dostane víc šancí v áčku. Měl by tu být alespoň jako sedmý, osmý bek. Dávat ho do Berouna je dost nešťastné, protože Beroun je mužstvo, kde se sjedou hráči z celého kraje a ani společně netrénují a to je pro mladého hráče špatné. On potřebuje trénovat s áčkem a hrát za junioru přesilovky a oslabení. Letos bohužel odvedl jenom osmdesát procent ideálního výkonu,“ hodnotí Setikovský a vrací se k podobnému talentu v nedávné minulosti: „S Kracíkem to bylo stejné. Všichni se báli, jestli ho zátěž nezničí. Hrál pět zápasů týdně a teď je v reprezentaci.“

Mezi útočníky vládla produktivitě trojice Heřman – Hobl - Holý. Všichni se nakonec přehoupli přes hranici třiceti bodů. „Martin Heřman se ukázal jako skvělý střelec, ale stejně tak se předvedl v závěru i Martin Holý. Oba dva jsou ročník 88, takže mají stále dost času.“ Po Novém roce už většinou trenéři připravují kádr pro další ročník, a tak se ti nejlepší hráči své věkové kategorie přesouvají mezi starší spoluhráče. „Už od prosince za nás hráli Kubalík, Stránský a Boháč. Hned v prvním zápase ve Vítkovicích dávali góly, my jsme vyhráli 3:0 a odstartovali sérii vítězství. V každém zápase nám pomohli. Kubalík je na svůj věk urostlý, což je poznat v soubojích před brankou. Stránský má šikovné ruce a Boháč je kvalitní obránce. Všichni jsou reprezentanty do šestnácti let,“ nešetří Setikovský chválou, ale zároveň by nerad zapomněl na další mladíky: „V dorostu jsou i další kvalitní hráči – Novák, Trojan, Pitule, Heřmánek, Špiler. Půjdou s námi do letní přípravy, dostanou šanci na ledě, ale jestli budou, nebo nebudou hrát, je na nich.“

A jak tedy vidí příští sezónu muž, který za rok práce dovedl juniorku ze sestupových vod těsně pod hranici účasti ve vyřazovacích bojích? „Věřím tomu, že mužstvo bude příští rok ještě silnější. V závěru sezóny hráli dobře mladí hráči. Navíc skoro všichni budou moci ještě rok hrát, odejde jenom Lukáš Pulpán, i když nemůžeme vyloučit, že i další hráči půjdou zkusit třeba druhou ligu,“ říká a dodává: “Trénovat tohle mužstvo příští rok bude radost, kvalita se projeví ještě víc a cílem nemůže být nic jiného než play-off.“ Setikovský však zatím neví, jestli to bude právě on, kdo bude stát na lavičce: „Smlouvu mám do konce dubna a jestli dostanu novou, netuším, ale zůstal bych rád.“