Přikryl na MS U20

Mistrovství světa U20 je u konce! Indián Přikryl: Rozloučili jsme se s hrdostí a se ctí

Plzeň - Čeští hráči do dvaceti let se pomalu vracejí domů, jejich cestu za medailovým snem ve čtvrtfinále zhatila domácí Kanada.

Ta nakonec v semifinále porazila i Rusko, v boji o zlato ovšem podlehla 0:2 USA. Čeští mladíci tak v zámoří odehráli dohromady šest utkání s vyrovnanou bilancí. V generálce před turnajem přehráli ve federálním derby 6:0 Slovensko, 2:0 si vyšlápli i na Rusko a 7:0 přejeli Rakousko. Naopak 1:7 nestačili na Švédsko a 0:7 na pozdější mistry, přestože v obou utkáních byl ještě v polovině střetnutí soupeř k vítězství blíže o pouhý gól. A na závěr nezdarů již zmiňovaný souboj s výběrem javorových listů 0:3 i přes větší střeleckou převahu.

Ve výběru Karla Mlejnka nechyběli ani tři indiáni - David Jiříček, Martin Lang a Filip Přikryl, odchovancem je rovněž Radek Mužík, který aktuálně působí ve Švédsku. Devatenáctiletý Filip Přikryl zaznamenal přesný střelecký zápis a bodově tak navázal na poslední světový šampionát hráčů do osmnácti let, kde zapsal tři asistence. Mladý forvard indiánů opouštěl českou extraligu ve velké pohodě, vždyť v šesti zápasech zaznamenal pět branek, v posledním duelu se navíc rozloučil hattrickem do sítě Zlína.

V celé tuzemské nejvyšší soutěži navíc platí za nejpřesnějšího střelce, na pět branek mu stačilo pouhých devět střel. Ale to není vše. Dravý forvard stihl s bilancí čtyř asistencí jedno střetnutí za plzeňské juniory, další dvě přidal ve čtyřech kolech první ligy v Litoměřicích a 11 bodů (7+4) jej zdobí za šestizápasovou návštěvu druholigových Klatov. 

 

Filip Přikryl
Filipe, do Kanady odletěla ještě širší nominace reprezentační dvacítky, jaké jsou to pocity?
Snažil jsem se na to nemyslet, aby mě to nesvazovalo ve výkonech. Chtěl jsem hrát tak, jako kdyby to bylo již definitivní. Poté, když to vyšlo, tak ze všech spadla nervozita, na druhou stranu tím vše teprve začínalo.

Po příletu jste museli do karantény, jak probíhala?
Trvala čtyři dny a byla opravdu hodně přísná, nemohli jsme ani ze svého pokoje. Bydleli jsme po jednom, jídlo jsme dostávali před dveře. Neměli jsme tak žádný kontakt s lidmi, bylo to tedy náročnější spíše na hlavu. S klukama jsme si volali a s naším kondičním trenérem dvakrát denně cvičili, takže alespoň tak jsme se se všemi spojili. Tedy nic příjemného, ovšem zase nová zkušenost.

Následně jste v generálce přehráli Slováky. To asi hodně pomohlo do startu, že?
My jsme s nimi hráli již v Brně v létě a třikrát jsme je porazili. Snažili jsme se ve výkonech pokračovat, chtěli jsme navíc vyzkoušet nějaké věci, na které už by pak v turnaji nebyl čas - třeba početní výhody. Vysoká výhra byla jen vzpruha navíc, ovšem mistrovství světa teprve začínalo, na tom výsledek nic nezměnil.

A nastala základní skupina...
Mrzí nás, že jsme vyhráli dvakrát ze čtyř duelů a skončili na poslední postupové příčce. Osobně to hodnotím tak, že každý zápas byl specifický. První utkání se Švédskem jsme měli první polovinu dobrou, poté se to rozsypalo. Což ale byla také zkušenost. Následovala taktická bitva s Rusama, cenná výhra, jenže ve výsledku ničemu nepomohla. S USA opět první půlka nebyla špatná, jenže pak nás již k ničemu nepustili, byli lepší. Poslední utkání jsme zvládli a mohli jsme jít s čistým štítem do čtvrtfinále.

S Kanadou to byl poměrně vyrovnaný boj, je to hezký pocit z dobře odvedené práce nebo naopak to o to více mrzí?
Mohu být hrdý na tým, jak zápas odmakal. Mám z toho smíšené pocity. Odmakali jsme to, ale nevyhráli jsme. Nemůžeme to hodnotit jako úspěch. Ale jsme rádi, že jsme se rozloučili s hrdostí a se ctí. Do budoucna je tam ohromné místo na zlepšení.

Nakonec šampionát opanovali hráči USA. Zaslouženě?
Většina z nás je tipovalo, i když nám možná nepřišli nejsilnější. Byli ale něčím specifičtí a říkali jsme si, že by to mohli zvládnout. A nakonec se tak i stalo.

Jak byste porovnal turnaj oproti poslednímu MS U18, kde jste skolili Švýcarsko a Finsko a ve čtvrtfinále nestačili 2:4 na domácí Švédy?
Tam jsme měli papírově lehčí skupinu. To vždy vše ovlivní. Udělali jsme si docela dobrou výchozí pozici, v posledním utkání s Kanadou hráli o celkové první místo. Čtvrtfinále je však nejdůležitější na turnaji, stále je to o jednom duelu. Měli jsme na postup a nezvládli jsme to.

Na letošním mistrovství jste se opět potkal s oběma parťáky Martinem Langem a Radkem Mužíkem. Asi jste si rychle vzpomněli na zažitou spolupráci, že?
Přestože jsme spolu rok, případně dva nehráli, tak když nás teď dali trenéři dohromady, hned nám to naše spolupráce připomnělo. Vždy jsme si na ledě rozuměli a já si to s nimi pokaždé užívám. Není lehké najít si k sobě do útoku hráče, se kterými si vyhovujete. Bylo to tedy příjemné připomenutí a věřím, že si ještě někdy společně zahrajeme.

Jaký byl život v bublině?
Někomu to může lézt na hlavu, ale když se mi vždy někdo ptal, tak mně to tak nepřišlo. Tím, že jsme měli skvělou partu, se to dalo lépe zvládnout. Navíc jsme byli každý den na zimáku a k tomu ještě samotné duely.

Letos jste naskočil již v pátém týmu, jak se to dá zvládat?
Každá soutěž je úplně jiná, já se snažím hrát pořád stejně. Samozřejmě je vždy potřeba se trochu přizpůsobit a najít v mužstvu společně cíle. Reprezentaci ale beru jako něco jiného. Takový návrat mezi své parťáky, zpestření a je to pro mě něco navíc.

Jaký máte nyní svůj plán?
V pondělí jsme večer přiletěli v sedm do Prahy, druhý den ráno jsem už v devět byl na tréninku na rozbruslení a na zpocení se. Od středy již trénuji normálně s týmem a v pátek nás čeká zápas.

Jak vás spoluhráči přivítali?
Samozřejmě v v dobrém. Trochu nám nyní chybějí hráči, tak byli i kluci rádi, že jsme se vrátili a můžeme se zase společně pokusit najet na vítěznou vlnu a přinést fanouškům dobré výsledky.

Filipe, díky za rozhovor, ať se i nadále daří!

FOTO: Roman Turovský