Musím o svou šanci bojovat pořád

P l z e ň - Odchovance jihlavského hokeje Michala Důrase přivedli k hokeji rodiče. Kromě hokeje dlouho koketoval i s fotbalem, který rovněž zkoušel na závodní úrovni. "Táta hrál v Jihlavě fotbal, takže mě logicky vedl i k němu. Na zimák mě to ale táhlo víc a myslím, že jsem se rozhodl dobře. V hokeji hrála Jihlava extraligu, fotbal se tam nehrál prakticky žádný. Rozhodoval jsem se i z hlediska perspektivy," vysvětluje.

Když hrál za osmou a devátou třídu, nastupoval v jedné pětce se současným hráčem Litvínova Lukášem Havlem. Spolu vévodili kanadskému bodování jihomoravské skupiny žákovské ligy. "Jednou jsem vyhrál já, podruhé on. Chodili jsme spolu do školy a byla mezi námi velká rivalita. Každý z nás se snažil být lepší než ten druhý a v té době jsme se kvůli tomu neměli ani moc v lásce, ale už je to za námi. Jsme spolu pořád v kontaktu a jsme určitě kamarádi," říká Důras.

Už v osmé třídě začal nastupovat za jihlavský dorost. V 17 letech si ho vyhlédl trenér mužů konkurenční Třebíče Pavel Soudský. Tamní juniorka sice hrála pouze druhou nejvyšší soutěž, ale první liga byla pro Důrase velkým lákadlem. "Hrál jsem hlavně za juniory, ale trénoval jsem s áčkem a nasával jsem atmosféru. Svojí premiéru mezi muži jsem prožil proti Písku, kdy jsem naskočil do třetí třetiny, " vzpomíná Michal Důras. V první juniorské lize válel, nasázel soupeřovým gólmanům 26 pozdravů. "Pro mě byli prioritou dospělí. Cítil jsem zájem od trenérů áčka," popisuje.

Mladý útočník toužil v Třebíči zůstat, ovšem skončilo mu hostování a musel se vrátit zpět do Jihlavy. "Měl jsem s jihlavským vedením určité rozpory a moc jsem s nimi nevycházel," přiznává bez okolků. Do týmu konkurenční Třebíče ho vedení Dukly nepustilo, Důras skončil nakonec v Brně. "Jihlava nechtěla poskytnout hráče sousednímu rivalovi, ale do extraligy juniorů postoupil Ytong Brno a s ním se na mém hostování dohodla. Dostal jsem tam i profesionální smlouvu a počítal jsem, že si tam zahraju i za muže. Ti hráli tehdy třetí nejvyšší soutěž, ale měli ambice postoupit do první ligy." V té době vládl Ytongu Miroslav Havlát, otec slavného hokejisty, a ten na platech hráčů určitě nešetřil...

Nováček juniorské extraligy neměl příliš kvalitní mužstvo, přesto dokázal postoupit do nadstavbové části, v níž obsadil pátou příčku. Důras vyhrál kanadské bodování mužstva. "Byli jsme výborná parta a sezóna byla hodnocená jako úspěšná," soudí o své druhé a také poslední sezóně mezi junior. Přestože hrál Ytong až třetí nejvyšší soutěž, měl poměrně kvalitní mužstvo. Vždyť jeho jediným cílem bylo postoupit! "Bylo mi jasné, že nejdřív musím něco dokázat v juniorském týmu. Druhá liga se navíc termínově kryla s extraligou juniorů, takže jsem i radši jel s juniory, kde jsem si pořádně zahrál, než s dospělými Navíc extraliga juniorů byla i sledovanější trenéry a dalšími činovníky," vysvětluje svoje preference.

Ytong postoupil do baráže, tam si však postup do první ligy nevybojoval. "Junioři skončili soutěž a celý náš první útok Zdeněk Balabán - Pavel Pelán a já jsme doplnili na baráž áčko. " Důras se v baráži prosadil i střelecky. V Jindřichově Hradci si vychutnal brankáře Šindeláře, jenž nyní chytá v Mladé Boleslavi "Jel jsem sám na branku a zakončoval jsem tak, jako to většinou dělám - mezi nohy," usměje se Důras. V baráži však Ytong neuspěl, vedení klubu však nakonec druhou nejvyšší soutěž koupilo.

Ytong se tak ocitl ve stejné soutěži jako Jihlava a to se funkcionářům z Vysočiny nelíbilo. "Nebylo únosné, abych hrál proti mateřskému klubu ve stejné soutěži, takže jsem se musel vrátit. Vůbec mě to netěšilo, v Brně se mnou počítali do třetí pětky," krčí rameny.

V létě dostal pozvánku do reprezentační dvacítky, kterou tehdy trénoval jihlavský šéftrenér Jaroslav Holík. Příměří s Jihlavou však netrvalo dlouho. "Pozvánku jsem dostal, když jsem ještě byl v Brně. Jihlava se s Brnem nedohodla a tak jsem podepsal tříletou smlouvu v Jihlavě. De facto jsem neměl jinou možnost," říká Důras, který předtím v reprezentační sedmnáctce nastupoval například vedle hvězdy NHL Martina Havláta. Jihlavské vedení mu slíbilo místo v kádru áčka, ale realita byla nakonec jiná. "Skončil jsem v juniorech. V mužích jsem byl pátá lajna a na tréninku jsem postával. Z hlediska perspektivy to byl ztracený rok.“

Důras odehrál za áčko Dukly pouhý jeden zápas ve čtvrté pětce. To se mu pochopitelně nelíbilo. "Mohl jsem být v Brně členem stálého kádru, v Jihlavě jsem neměl místo v základní sestavě." Důras se sebou nehodlal vytírat podlahu příliš dlouho. "Postavil jsem se proti tomu, rozhodně jsem to tak nehodlal nechat. Oni potom měli pocit, že proti nim stojím a chtěli mě za to potrestat."

O Důrase projevili zájem funkcionáři ze sousední Třebíče. Viděli, že nehraje a pokusili se ho získat do svého týmu. "Jihlava mě tam však nechtěla pustit, po velkých tahanicích jsem však přece jen nakonec od Vánoc hrál v Třebíči."

Ve čtvrtfinále play-off se pak postavil v třebíčském dresu právě Dukle Jihlava. "Byla to ta série, kdy došlo ke zranění Tomáše Zelenky. Nakonec jsme sice vypadli, ale moc vzpomínám na tehdejší třebíčské publikum, byl tam opravdu pořádný kotel."

Po sezóně skončilo Důrasovi hostování a musel se vrátit zpátky do Jihlavy, kde měl ještě dva roky smlouvu. "To už prostě nešlo," kroutí hlavou. Pomocnou ruku mu podali rodiče, kteří investovali nemalou částku do záchrany synovy hokejové kariéry. "Rodiče mě v podstatě vykoupili ze smlouvy a stal jsem se volným hráčem. Stále ještě o mě trval zájem Brna, kde jsem dostal velmi dobrou smlouvu na to, že jsem nebyl ještě tak zkušený hráč."

Důras na sezónu v Ytongu vzpomíná jenom v dobrém. Hlavním trenérem tam byl bývalý plzeňský hokejista Jindřich Setikovský. "Byla to moje první celá prvoligová sezóna. Hrál jsem na levém křídle v první pětce s Jiřím Mífkem a Janem Vasilevem. Byla tam dobrá parta a navíc klub vždy splnil to, co slíbil."

V Brně si ho vyhlédla Plzeň, kde se nadějný útočník již brzy hlásil. "Reference dal o mně tamní trenér Jindřich Setikovský. Domluvili jsme se s Plzní na tříleté smlouvě," popisuje. Plzeň však před startem loňské sezóny měla spoustu hráčů pod smlouvou a v sestavě nebylo příliš místa. "Přišel jsem sem s tím, že se porvu o základní sestavu. Bylo mi jasné, že je tady velká konkurence. Odehrál jsem asi čtyři nebo pět přípravných zápasů a vstřelil jednu branku v Karlových Varech," vzpomíná.

Když v srpnu odešel na roční hostování do Ambri-Piotta Zdeněk Sedlák, posunul se Důras na pozici čtvrtého centra. Ale jen na chvilku. "Zmrazil to příchod Radka Matějovského ze Slavie," podotýká. "V den startu extraligy jela Plzeň do Vsetín a já do Ústí nad Labem." Právě v prvoligovém Ústí nakonec strávil na hostování celou sezónu, v klubu se opět potkal s Jindřichem Setikovským, pro něhož bylo severočeské město další trenérskou štací. "Za začátku mě odchod do Ústí mrzel. Dostal jsem v přípravě šanci z jedenácti zápasů hrát pouze ve čtyřech. To bylo méně, než jsem očekával. Příchodem do Ústí jsem však už na to přestal myslet."

V Ústí se Důrasovi celkem dařilo, dobrých výsledků navíc dosahovalo i celé mužstvo. "Mužstvo mělo vysoké ambice, což bylo výborné. Zpětně hodnotím tamní působení velmi dobře. Odehrál jsem tam všechna utkání a se svými výkony jsem byl vcelku spokojený. Samozřejmě, vždycky může všechno být lepší. Větší část sezóny jsem v Ústí odehrál v útoku s Jirkou Hubáčkem a Zdeňkem Mrázem."

Jako určitý handicap se mohla zdát skutečnost, že je Michal Důras levé křídlo. Poté, co se ze Švýcarska vrátil Zdeněk Sedlák, totiž měla Plzeň čtyři velice kvalitní levá křídla – Andrašovského, Sedláka, Matějovského a Adamského. Tuto teorii však nový trenér Rostislav Čada rychle hodil do koše a začal “levasa” stavět na pravé křídlo. "Vrátil jsem se a šel jsem do toho znova. Věděl jsem, že musím přesvědčit trenéra o tom, aby mi dal šanci a abych mu mohl ukázat, co ve mě je. Věřil jsem, že se v kádru udržím. Nepřipouštěl jsem si myšlenku, že bych z Plzně odešel už podruhé."

Přesvědčení že bude mít místo v sestavě áčka, získával postupně. "Šlo to postupně nahoru s tím, jak jsem hrál v základu jeden přípravný zápas za druhým. S blížící se extraligou jsem, věřil víc a víc. Samozřejmě jsem byl velmi šťastný, když jsem nakonec zůstal v Plzni, ale jistý jsem si nikdy nebyl a nejsem ani teď. Vždycky přece může někdo přijít," pokrčí rameny.

Michal Důras ještě na svůj první extraligový gól čeká. Zatím nejblíže k němu měl v domácím utkání s Českými Budějovicemi. Nevyužitá šance ho však mrzet nemusí, Plzeň stejně zápas vyhrála. "Kdybych nebyl dřevák, tak jsem tu šanci proměnil. Hudáček už ležel, já měl před sebou prázdnou branku a poslal jsem to do tyčky," lituje. První asistenci si připsal ve 2. kole v Třinci u branky Martina Výborného. "Byla to taková nezištná přihrávka. Bojovalo se o puk ve středním pásmu, ten souboj jsem vyhrál a posunul puk na Martina Výborného, který potáhl puk do útočného pásma, vystřelil a Lakosil si to tam nešťastně srazil," vypráví Michal Důras.