Nejtěžší? Spíše nejdelší, vrací se ke konci suché přípravy Jan Eberle
Plzeň - Svou již třetí letní přípravu má za sebou v dresu indiánů dravý forvard Jan Eberle. Těší se tak již na led, především zápasy, a pevně věří, že na nich nebudou chybět diváci. "Hokej nehrajeme jen kvůli sobě a fanoušci tomu dávají to správné koření," říká.
Honzo, suchá příprava je u konce. Jaká byla?
Byla dlouhá, což bylo i ovlivněné pauzou před ní. Neřekl bych, že byla nejtěžší, kterou jsem zažil, ale spíše jiná. Hlavně ze začátku, kdy se muselo cvičit po skupinách. Ale samozřejmě jsem rád, že je to za mnou (smích).
Jaké pro vás bylo období karantény?
Mně se narodil druhý kluk, takže jsem na hokej úplně nemyslel. Užil jsem si otcovské povinnosti a naštěstí to dopadlo tak, že jsem i mohl být u porodu. Za to jsem hodně rád. Pochopitelně jsem se ale snažil hýbat a udržovat tělo v nějakém nastavení. Myslím si, že jsem přišel na start letního období připraven. Když bych si z toho, co se dělo na jaře, měl vzít jen to dobré, bylo to to, že jsem mohl být s rodinou.
Už se těšíte na brusle?
Určitě, suchá příprava je pro mě jednoduše nutné zlo. Ale samozřejmě potřebné. Člověk se připravuje na sezónu a ta je pořád ještě daleko. Spíše vše směřuji k utkáním - ať už letním nebo extraligovým.
Právě před sezónou se vrátí pohár. Je to o to více lákavé?
Bude o co hrát, jsme za to rádi. Máme ve skupině kvalitní soupeře, takže to vnímám jako příjemnou konfrontaci před ligou.
Jak přijmete fakt, že by se muselo hrát bez diváků?
Určitě bych si to neužil. I na přípravné zápasy, když přijde tisíc lidí, tak máte pro koho hrát. Hokej nehrajeme jen kvůli sobě a fanoušci tomu dávají to správné koření. V tiché atmosféře vám to pak přijde jako srpnový odpolední trénink... A to opravdu není ideální.
Jak se vám líbí přezdívka "Rafani," kterou dostala vaše útočná letka s Petry Strakou a Kodýtkem, protože jste pro soupeře nepříjemní?
Hrajeme hokej, jaký umíme. Role v týmu jsou nějak dané a každý se musí s tou svojí ztotožnit. My se za tu svoji nestydíme, i to je potřeba. Minulou sezónu tomu od nás něco chybělo, ovšem myslím si, že to všichni tři víme. Na to se nyní chceme zaměřit.
V jednatřiceti letech patříte v týmu k nejstarším. Chodí si k vám mladí pro radu?
Já se snažím jim pomáhat přímo i nepřímo. Musí si ale vše uvědomit sami. Ono je to těžké. Když k vám někdo přijde a snaží se vám radit, ne každý to vezme. Samozřejmě se ale my starší snažíme mladším pomoci.
Budete mít opět číslo 17 na dresu?
Určitě. Já jsem s ním spokojený. Mně se líbí evropská čísla, tedy nízká. Hrával jsem s číslem 24, protože ji nosil můj táta, měl jsem 15, protože je to první číslo, které si tak nějak vzpomínám, že jsem měl v mládeži. Řekněme, že když se podíváte ke stropu haly, tato dvě čísla je těžké v Plzni nosit na dresu (úsměv). 17 jsem měl v dorostu, ta se mi líbí a i s ní hrály nejen české legendy. Tak snad mně i Plzni přinese štěstí.
Před příchodem do Plzně jste hrál v Olomouci a tamní stadion všichni označují za "mrazírnu." Jak to vnímáte vy?
On jak je zimák starý a postavený, tak není dobře odizolovaný. V zimě je tam neskutečná zima, v létě neskutečné vedro. Na druhou stranu je na těchto starých zimácích od listopadu do února skvělý led (úsměv). Člověk si zvykne na všechno, ale chápu, že když v zimě přijedete z nějakého skleníku, tedy moderní haly, tam, kde je obrovská zima a ještě táhne průvan, tak to není nejednodušší hrát (smích). Mně třeba zima vyhovuje více, navíc já jsem zvyklý z Kladna, kde na druhé ploše to bylo podobné.
Jak moc vás, odchovance, mrzí pád právě Kladna z extraligy?
Bohužel, rozhodla špatná závěrečná čtvrtina. Mě to pochopitelně mrzí, protože jsem tam vyrostl já, můj táta... A když se podíváte na seznam legend tamního hokeje, tak je to neuvěřitelný zástup jak v národním mužstvu, tak v NHL. Nyní bude pro mladé zase těžší se dostat do extraligy. Já jen věřím, že se zase vše otočí k lepšímu, i když mi trochu mrzí, že z loňského týmu nezůstalo moc lidí. Budou to mít těžké, ale přeji jim, aby zase postoupili.
Honzo, děkuji za rozhovor, ať se i nadále daří!
