Nejvyšší muž dorostenců se narodil v Landshutu

P l z e ň - Nepřehlédnutelnou postavou plzeňského dorostu je v letošní sezóně útočník Robert Bote. Nejvyšší muž týmu patří i k těm nejaktivnějším. Platilo to i v zápase proti Liberci, kdy se mladí hokejisté Lasselsbergeru po počátečním trápení dopracovali k vítězství 5:3. Bote byl autorem jedné z branek. “Myslím, že jsme byli jednoznačně lepším týmem, ale dnes i v řadě předchozích zápasů jsme udělali řadu chyb jednotlivců a měli jsme i dost vyloučených. Jednou se to týkalo i mě. Když budeme hrát s podobným nasazením jako dnes poslední dvě třetiny nebo v zápase proti Slavii, byť jsme ten zápas prohráli, tak máme na to porazit všechny týmy v naší soutěži,” míní útočník.

Na výhře Plzně se do značné míry podílel i nešťastný liberecký brankář, který pustil nahození od červené čáry i oblouček vyslaný ze středního pásma. Tyto minely ve druhé polovině utkání usnadnily Lasselsbergeru cestu za vítězstvím. “Nerad bych říkal, že to rozhodly chyby jejich gólmana. Náš brankář taky vždycky nemusí chytit všechno. V utkání prostě prohraje mužstvo, které udělá více chyb. Nejde jen o chyby gólmana ale celého mužstva,” říká šestnáctiletý mladík.

Zpestřením zápasu byla bitka mezi Ondřejem Malým a libereckým kapitánem Kajínkem. Ten plzeňského borce nakonec přemohl, ovšem na ledě se mu příliš nedařilo. “Já jsem se tuhle ani minulou sezónu ani jednou nepral. O hraju hokej, tak mě to potkalo jednou nebo dvakrát. Občas dojde k nějakému pošťuchování, ale rvačka jeden na jednoho, to není příliš časté,” říká hráč, který do Plzně přišel před loňskou sezónou z německého Landshutu.

V německé hokejové baště, kde v minulosti hrávali třeba David Bruk nebo Petr Bříza, se Bote narodil a žil tam až do roku 2003. “Moji rodiče emigrovali do Landshutu počátkem 70. let. Táta tam utekl sám a maminka s rodinou. Seznámili se až tam na studiích. Jsou oba lékaři, máma je všeobecnou lékařkou, táta je chirurg se zaměřením na sportovní medicínu,” popisuje.

Otec si financoval studiu tím, že hrál první volejbalovou bundesligu za Bayer Leverkusen, svého syna však do volejbalu nenutil. “Táta chtěl, abych dělal nějaký sport. Kamarádil se s nynější agentem Jiřím Ponerem a díky tomu jsem začal dělat hokej. Byl to jediný sport v Landshutu na nějaké slušné úrovni,” vysvětluje Bote. O volejbalu příliš nepřemýšlel, i když měří 194 centimetrů a je nejvyšším hráčem týmu. “Možná bych mohl být nahrávač, jinak jsem v dnešní době už na volejbalistu malý,” zasměje se.

Němci nejsou pověstní tak kvalitní prací s hokejovými talenty jako Češi, ale Bote si vůbec nestěžuje. “Vedl nás dva roky Rus, pak jeden utečenec z Čech a myslím, že jsme dostali dobré základy,” soudí mladík, který má české i německé občanství. Brzy se také ocitl v reprezentačním hledáčku, zatím však pouze v německém. “V osmé třídě jsem se dostal do výběru Bavorska, teď jsem v německém národním týmu do 17 let.”

Na otázku, proč dal přednost německému nároďáku odpoví přesvědčivě. “Když mě poprvé povolali do šestnáctky, ještě jsem v Čechách nebyl. Nevím to přesně, ale zjišťoval jsem si, že první akcí, při které už nesmím měnit nároďák, je mistrovství světa do 18 let. Kdyby přišla pozvánka do národního týmu České republiky, určitě bych o tom uvažoval,” říká rozhodně.

Před loňskou sezónou dospěl s rodiči ke klíčovému rozhodnutí. Usoudil, že chce jít hrát hokej do České republiky. “Řekl jsem rodičům, že chci jít hrát hokej do Čech. Otec souhlasil, ale chtěl, abych měl i dobré vzdělání. Přijali mě sem na sportovní gymnázium, mamka navíc z Plzně pochází a máme tu známé, proto jsem tu.”

V loňské sezóně však nedostával v dorostu tolik příležitostí, kolik si asi představoval. “Je to sport. Byla chyba, že jsem sem nešel už na letní přípravu. Chtěl jsem však dodělat školu, tak jsem přišel později. Ze začátku sezóny to ještě šlo, pak už jsem se tolik neprosazoval,” vzpomíná na své začátky v modrobílém dresu.

V Čechách se Botemu zatím líbí více než v Německu. “Chci se prosadit tady v Plzni. Okolí se mi líbí víc v Čechách, v Německu jsou lidé méně přátelští. Už se ale asi nezbavím toho, že se v Německu o mně říká, že jsem Čech a v Čechách zase, že jsem Němec,” říká hráč, pro kterého je kromě hokeje důležité i vzdělání.

Kromě němčiny a češtiny perfektně ovládá i angličtinu a nyní se učí francouzsky. “Loni jsme si hodně povídali anglicky s brankářem Lukášem Barochem. Ten už ale v týmu letos není.” Teď je jeho cílem maturita, jednou by se rád ovšem živil hokejem. “Rád bych se prosadil do prvního mužstva. Když to s hokejem nevyjde, chtěl bych jít studovat, s rodiči jsme se bavili třeba o plastické chirurgii,” dívá se Bote dopředu.

V letošní sezóně je jeho hlavním cíle postup s dorostem do play-off. “Máme na to porazit jakýkoliv tým. Když budeme držet pohromadě a hrát s velkým nasazením, můžeme se rovnat s kýmkoliv a třeba i vybojovat titul,” uzavírá naše povídání Robert Bote.