Petr Kořínek už polyká dávky na soustředění se Zvolenem

Dalším hráčem, se kterým máme pro vás připravený rozhovor, je kontroverzní bouřlivák Petr Kořínek (2.11.1966). Jeho jméno si jen málokterý příznivec plzeňského hokeje dokáže odmyslet ze sestavy keramiků. Svým výrazným hokejovým projevem se hráč s číslem 44 zapsal do mnoha duší plzeňských příznivců i fanynek. V letošním roce Kořínkovi skončila v Plzni smlouva a protože klub neprojevil zájem o prodloužení, byl svého času bez angažmá. Kořínek si již zahraniční soutěže vyzkoušel. Úspěšně hájil plzeňskou hokejovou školu ve Švédsku v týmu Södertälje a ve finském Pori.

Majitel zlaté helmy pro nejlepšího hráče švédské ligy však poslední dva ročníky neměl mnoho hokejového štěstí, Plzni se nedařilo. Pokaždé z Plzně zamířil na hostování a vždy jeho cesta vedla do Českých Budějovic. Nejprve to bylo výměnou za Václava Krále, poté za Kamila Brabence. Jak on sám hodnotí uplynulé dvě sezóny? „Každá sezona má své kladné i záporné stránky. Určitě jsem byl pokaždé dobře připraven, v tom problém nebyl,“ hned na úvod vysvětluje Petr Kořínek a pokračuje: „Pak došlo k určitým problémům v manšaftu, třeba co se týče odchodu Dušana Salfického nebyla adekvátní náhrada. Hráli jsme čtyři roky vcelku dobře, dostali jsme se do play-off. Jednou muselo přijít, že tam nepostoupíme. Odešli někteří hráči, kteří hráli stabilně, a asi to byl ten důvod, že jsme se do play-off nedostali. Měl jsem tak možnost okusit hokej v Českých Budějovicích. Tam byla situace ještě složitější, neboť mužstvo je hodně mladé. K tomu se přidaly problémy se zimním stadionem, kdy jsme hráli prakticky na staveništi.“ Poměrně tedy složitá situace, lze tedy nalézt na tom všem nějaké pozitivum? „Zcela určitě, na všem se dá najít dobré i to opačné.“

Jméno Kořínek bylo vždy v Plzni velmi často skandováno, spousta příznivců má dres s číslem 44. Právě mezi příznivci se hodně spekulovalo, či spekuluje, o tom, že si měl zde v Plzni nedorozumění s vedením klubu. „Nejsem si toho vědom, z mojí strany jsem nikdy žádné problémy nevyhledával. Prostě a jednoduše, bylo zapotřebí mužstvo oživit a odnesl jsem to, řečeno v uvozovkách, já. Neodcházelo se mi z lehkým srdcem, to přiznávám, vždyť jsem zde vyrostl, prožil spousty krásných hokejových momentů, navíc jsem si myslel, že svoji kariéru zakončím právě v Plzni. Nedalo se ale nic dělat, šel jsem do Českých Budějovic. Přesto opakuji, z mé strany žádné averze nebo problémy vůči vedení nikdy nebyly.

Během svého hokejového života, kdy odehrál prakticky osmnáct ligových sezón, již Kořínek okusil čtyři roky v zahraničních soutěžích. „Vlastně kromě čtyř let ve Finsku a Švédsku byla moje kariéra spjata s Plzní, teď v poslední době s Českými Budějovicemi. Na své působení v severských zemích často a rád vzpomínám.“ Individuální příprava, kterou letos Kořínek absolvuje, není v jeho hokejové kariéře tou první. „Vzpomínám si na to dobře, bylo to asi před čtyřmi lety. Tehdy jsme se vrátili s Jirkou Kučerou, Pepou Řezníčkem a dalšími. Následná sezona nebyla úspěšná a přestože jsem měl platnou smlouvu, bylo mi řečeno, abych si našel angažmá jinde, tak jsem se připravoval sám, jezdil jsem trénovat do Berouna.“

Od našeho rozhovoru utekl více než týden a vše okolo příštího působiště Petra Kořínka se vyjasnilo. Minimálně příští sezonu odehraje ve slovenském klubu HKM Zvolen. „Jednání probíhala během posledního víkendu a v pondělí jsem podepsal jednoletou smlouvu. Ta je velice korektní, a to z obou stran ,“ po telefonu odpovídá Petr Kořínek. Toho jsem zastihl již na Slovensku. „Od čtvrtka jsme na soustředění ve Vysokých Tatrách.“ A první pocity? „Ohromná dřina, jedeme naostro, ale to je běžné. Navíc jsou zde kluci, které znám, Zdeněk Toužimský, Roman Čech, bratr Martina, který hrál v Plzni. Přišli i Braňo Jánoš a Pavel Augusta. Takže parta určitě dobrá,“ odpovídá Kořínek ochotně během odpolední přestávky.