Polák svádí těžký boj o místo v útoku

P l z e ň – Michal Polák se vrátil domů po dvou letech strávených ve WHL (Western Hockey League) v Kanadě. Teď je devatenáctiletý útočník součástí reprezentační „20“ a v Plzni se snaží dostat od juniorů do A-týmu. Nyní ho testuje prvoligová Kadaň. „Budu rád za každou šanci, kterou dostanu. Budu se snažit prosadit se svojí hrou,“ vzhlíží k nadcházející sezóně urostlý mladík, jenž poznává, že dostat se do extraligy není vůbec jednoduchá záležitost.



Mohl byste nejprve popsat svoje hokejové začátky?
„Hokej hráli můj děda i táta, který mě v šesti letech odvedl do základny. Chtěl jsem hrát už od malička, tak nějak jsem s tím počítal. I když v Příbrami nebyla taková úroveň, abych se na hokej chodil dívat.“

V kolika letech jste přišel do Plzně?
„Do čtvrté třídy jsem hrál v Příbrami, pak jsem šel sem do Plzně, potom jsem hrál ve Spartě a teď jsem zase zpátky tady.“

To jste vzal moc rychle. Jak dlouho jste tehdy hrál tady?
„V Plzni jsem byl čtyři roky (ještě první rok v dorostu), ve Spartě jsem vydržel akorát rok a odešel jsem do Kanady.“

Ve Spartě jste se dostal do kvalitního útoku a díky tomu jste mohl odejít do Ameriky?
„Ve Spartě jsem hrál pod koučem Najmanem se Zbyňkem Hrdelem, který bude hrát už třetí rok v Kanadě, a s Karlem Hromasem, který tam jde teď. Já jsem do zámoří odešel v sedmnácti.“

Jak dlouho jste se sžíval s odlišným prostředím?
„Začátky (první dva nebo tři měsíce) tam byly docela těžké. Myslel jsem si, že umím anglicky, ale tam je to úplně něco jiného než to, co se učí v českých školách.“

Měl jste v týmu českého spoluhráče, který vám radil?
„Pomáhal mi Tomáš Plíhal, pak už to bylo v pohodě.“

Jak byste srovnal svá dvě působiště v Kanadě?
„První sezónu jsem začal hrát v Kootenay Ice, ale nebyl jsem tam příliš spokojen, a tak jsem přes agenta zažádal o trejd. Šel jsem do Prince Albert, kde to bylo dobré.“

Je pravda, že v okolí Kootenay je krásná příroda?
„Z tohto pohledu šlo spíše o změnu k horšímu. V Kootenay to byla paráda – jezera, hory, mírná zima... Oproti tomu v Prince Albert nebylo nic kromě strašného mrazu. Normálně tam bylo mínus 40, nedalo se vůbec vylézt ven. Prostě jsme všichni jezdili auty, protože to jinak nešlo.“

A byli tam nějací Evropané, se kterými jste se spřátelil?
„První rok v Prince Albert byl se mnou Slovák Igor Pohanka, v druhé sezóně jsem spíš já pomáhal jednomu Finovi, který přišel do týmu jako nováček.“

Bral jste ho jako někoho, ke komu máte blíž?
„Bavil jsem se s ním stejně jako s Kanaďany, ne jako s Evropanem.“

A Kanaďané se s vámi bavili jako s cizincem, nebo vás vzali mezi sebe?
„V Kootenay jsem dost pociťoval, že jsem odjinud. V Prince Albert mi naopak říkali, že jsem spíš jako Kanaďan.“

Polepšil jste si přestupem v rámci WHL hokejově?
„Určitě, protože v Prince Albert jsem narozdíl od Kootenay hrál i přesilovky a oslabení.“

Dvě mužstva, kterými jste v Kanadě prošel, měla srovnatelnou úroveň?
„Prince Albert byl o něco horší. V první sezóně jsme vůbec nepostoupili do play-off. V další sezóně jsme sice vyhráli svoji konferenci, ale vypadli jsme hned v prvním kole. Přirovnal bych to k vyřazení Pardubic Plzní.“

Řekl jste, že vás trenér nasazoval často. Kolik minut na ledě vám dával při zápasech?
„V Prince Albert jsem v průměru odehrál určitě aspoň dvacet minut na zápas. Na centru jsme se střídali tři a hlavně jsme bránili. Já stejně nejsem produktivní hráč, který hlavně boduje. Trenér mě dával hodně na oslabení, často jsem také nastupoval proti nejproduktivnější lajně soupeře, měl jsem hodně obranných úkolů. Mě to docela bavilo, protože nejsem zrovna útočný typ.“

Neměl jste po návratu domů problémy s větším hřištěm?
„Zvykal jsem si celkem snadno, protože jsem tu stejně vždycky trénoval přes léto.“

Nestýská se vám po zámoří?
„Nevylučuji, že se do Ameriky někdy vrátím. V Plzni mám ale podepsanou smlouvu na tři roky, během nichž chci také dokončit střední školu.“

Jak vidíte svoje šance na prosazení se do plzeňského A-týmu?
„Podle mě to pro mě zatím vypadá špatně. Zahraju si možná spíš na levém křídle, kde se brání. V útoku je i kvůli stávce v NHL velký přetlak. Mě to logicky moc nevyhovuje, ale výluka zřejmě opravdu bude. Dnes to říkal i Petr Sýkora.“

Ke komu v týmu máte nejblíže?
„Kamarádím s Lukášem Pulpánem, se kterým se znám už od žáků. Hodně se bavím také s Romanem Vondráčkem, kterého znám ze Sparty, a s Jardou Kracíkem.“

Zaznamenal jste nějaký rozdíl v osobnostech českých a kanadských koučů?
„Nevím, jak je tomu v jiných týmech české extraligy, ale přijde mi, že tady na nás trenéři moc neřvou. Z Kanady jsem byl zvyklý na něco jiného. Třeba se to s koncem přípravy změní, ale čekal jsem, že pan Přerost bude mluvnější. Každý trenér má však svoji metodu. V Kanadě to funguje tak, že kouč rozešle po internetu před začátkem letní přípravy tréninkové plány. Nikdo totiž není z města, ve kterém klub hraje, všichni bydlí jinde. Trénovali jsme individuálně a výsledky testů jsme posílali e-mailem.“

Plní se plány poctivě, anebo se obcházejí?
„Já jsem mu řekl, že se budu připravovat s plzeňským týmem, a žádné výsledky jsem mu neposílal.“

Zámořské ligy, včetně juniorských, startují o dost později než české soutěže, ne?
„Začíná se tam poslední týden v září.“

Nevadilo trenérovi, že jste šel na led dřív než ostatní?
„Ani ne, protože oni bruslí od začátku srpna. Týden navíc není zase tolik.“

Neměl jste před odchodem do Kanady strach?
„Trošku jsem se bál. Nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Šel jsem tam tak trochu do neznáma.“

Jak rychle jste se adaptoval na zámořský styl hokeje?
„Bylo to spíš těžší, než jsem čekal. Během přípravných zápasů jsem si říkal, že to není nic moc. Když se rozjela soutěž, tak už to bylo docela tvrdé. Bylo to tím, že jsem na to z Čech nebyl zvyklý. Když jsem tam byl rok, už jsem věděl, o co jde.“

Největší rozdíl oproti evropskému stylu jste spatřoval v rychlosti nebo v tvrdosti?
„Spíš než v rychlosti nebo v tvrdosti ve velikosti kluziště, která dělá hodně. Na úzkém hřišti uděláte z rohu dva kroky a jste před bránou.“

Rozhoduje také dobrý postřeh?
„Je jasné, že to chce mít pořád hlavu nahoře. V Kanadě to funguje tak, že první tři pětky jsou dobré, ale ve čtvrté formaci jsou blázni. Kolikrát je ani nezajímá puk, chtějí vás hlavně srazit.“

Střílí se ve WHL o hodně víc než v české extralize?
„Jednou jsme měli za zápas asi 60 střel, ale to byl extrém. V průměru je to tak asi 35.“

Vyčítali vám stejně jako ostatním Evropanům, že střílíš málo?
„Trenér na mě pořád řval, abych střílel častěji. Říkal mi, že mám dobrou střelu, ale abych dal gól, musím to zkoušet.“

Přistoupil jste na jeho rady?
„Snažil jsem se střílet víc, ale hrál jsem si to svoje. Poslechnout jsem ho musel, jinak už by mě asi nestavěl. Dělal jsem to, co chtěl on, ale přidal jsem si do toho i nějaké ty evropské nápady z mojí hlavy.“

Uměl byste porovnat složitost cesty do NHL a do extraligy?
„Je to sice něco jiného, ale v obtížnosti je to tak nastejno. Do extraligy stejně jako do NHL není sranda se dostat.“

Proč jste se rozhodl pro návrat domů?
„Podepsat kontrakt v Plzni mi vzhledem ke složité situaci v zámoří doporučil můj agent.“

Neprojevila o vás zájem také pražská Sparta?
„Musela by mě koupit, protože jsem hráč Plzně, navíc pan Setikovský se mému agentovi ozval už někdy v únoru. Já jsem ani neuvažoval o tom, že bych šel jinam. Jsem rád, že zase po několika letech bydlím doma.“

Jak jste komunikoval s rodinou a s přáteli?
„Domů jsem volal, kamáradům občas taky a jinak jsem hodně chatoval.“

Zajímal jste se o výsledky Plzně, která v poslední sezóně předvedla nevídaný vzestup?
„Abych pravdu řekl, tak jsem výsledky Plzně moc nesledoval. Až když se o tom začalo více mluvit, pročetl jsem si trochu stránky hcplzen.cz. Play-off už jsem sledoval. Jinak jsem sledoval hlavně juniory, kteří naštěstí nespadli.“

Sledoval někdo z plzeňského klubu vás? Pomohlo by vám to? Měl byste lepší výchozí pozoci v přípravě?
„Myslím si, že ne. Tolik jsem tam nezářil.“

Hrajete teď jinak než před kanadskou anabází?
„Už po prvním roce mi dost lidí řeklo, že jsem změnil svůj styl hry. Prý jsem rychlejší a více dohrávám osobní souboje. To mě tam naučili, trenér na to byl háklivý. Když někdo nedohrál soupeře, vždycky nadával.“

Jak jste v Kanadě pochodil se svými úctyhodnými fyzickými parametry?
„Já posilovně moc neholduju, přibral jsem přirozeně s růstem. Hubený jsem nebyl, zapadl jsem do průměru. Ve WHL (v naší lize) hrál kluk, který měl přes dva metry a snad 115 kilo. To bylo strašné. Sice bruslit moc neuměl, ale když na malém hřišti roztáhne ruce, tak se těžko objíždí. Ještě když má takovou sílu, že zvedá skoro 160 kilo na bench, tak se přes něj těžko přechází.“

Volné chvíle jste trávil podobně jako jiní hráči v Americe na internetu?>
„Na počítači jsem strávil hrozné množství času, chatoval jsem se spoustou kluků. Bylo to hrozné, kolikrát jsem byl na počítači 7 hodin.“

Kteří hráči s plzeňskou minulostí hráli s vámi v lize?
„Ve WHL hráli Lukáš Pulpán, Matěj Trojovský a Láďa Kouba.“

Co děláte ve volném čase v Plzni? Sledujete olympiádu v Aténách?
„Letní olympiáda mě moc nebere, nekoukám se na ni. Sám hraju všechno možné, ale dívám se spíš na zimní. Poslouchám hlavně třeba Kabáty nebo Roxette, mám rád Bolka Polívku.“

Chyběl vám český humor v Kanadě?
„Chyběl, ale nikde jsem na něj nenarazil. Na internetu jsem sledoval reprízy zpráv a pořadů jako Na vlastní oči, to bylo zajímavé. Abych věděl, co se tady děje, četl jsem na internetu i noviny.“

Budete odsud sledovat dění v zámoří?
„O WHL se nebudu zajímat tolik jako když jsem tam hrál. Tak moc mi Kanada nechybí. Líbí se mi tu, Plzeň je krásné město.“

Nebyl to pro vás tak trochu nezvyk – být zase doma?
„Největší problém mi dělal denní režim. Třeba jsem se vzbudil a nevěděl jsem, co mám dělat.“

Až začne škola, budete mít o zábavu postaráno. Budete brát studium vážně?
„Mám před sebou ještě tři roky školy, takže to asi budu muset brát vážně. Individuál nechci, protože to bych pak do školy nechodil vůbec. Budu se snažit chodit tam co nejvíc, jak to půjde. Doufám, že to nebude problém, že to po tréninku budu stíhat. Vychází mi to akorát na ty tři roky, co mám podepsanou smlouvu. Potom budu na volné noze.“

Kde by jste pak chtěl hrát?
„ Nechce se mi moc daleko, líbilo by se mi třeba Německo. Ale kdybych hrál stabilně extraligu, tak bych tady určitě zůstal.“

Budete v nadcházející sezóně pomáhat plzeňským juniorům?
„Na výjimku můžu hrát ještě příští rok. Počítám s tím, že budu hrát za juniory.“

Jaké šance má podle vás plzeňský A-tým v blížícím se ročníku?
„Moc neznám úroveň extraligy, takže to nedokážu posoudit. Kluci říkali, že jim semifinále vychytal hlavně Málič. Hráči jsou tady dobří. Obrana bude možná trochu horší než útok. Je tu hodně útočně laděných hráčů.“

Je v silách Lukáše Pulpána prosadit se do sestavy plzeňského „áčka“?
„Myslím si, že na to má. Je tu asi 10 obránců, ale přál bych mu, aby se prosadil.“

Jak vypadalo soustředění reprezentační „20“, na kterém jste spolu byli?
„Ve Strakonicích jsme půl týdne trénovali a pak jsme v přáteláku porazili Písek 2:0. Potom jsme odjeli na turnaj do Německa. V prvním zápase jsme porazili Švýcary tři nebo čtyři jedna, ve druhém utkání jsme vyhráli nad Němci dokonce 7:2. V posledním střetnutí jsme prohráli se Slováky 2:1, ale celkově jsme turnaj vyhráli díky lepšímu skóre.“

Nastupoval jste v zápasech pravidelně?
„Hrál jsem hodně, pan Hadamczik mě stavěl i na oslabení na přesilovky. Za tři týdny máme další turnaj čtyř zemí v Ostravě, kde budou kromě nás Švédsko, Finsko a Rusko.“

Jak vidíte své šance na nejbližší MS „20“?
„Chtěl bych se tam dostat, šance na to je docela dobrá.“

Na posledním srazu byli všichni nejlepší hráči do dvaceti let?
„Byli tam skoro všichni, chyběli jen Olesz, Vojta Polák a Šindel. Akorát nevím, kdo bude hrát na dalším turnaji, protože asi tři ze čtyř pětek jdou do Ameriky. Naposled je chtěli vyzkoušet v Německu, kde hráli všichni.“

Co jste slyšel o nově vznikající zámořské lize, která chce v době stávky konkurovat NHL?
„Moc o ní nevím, ale připadá mi jako nějaká odborářská liga. Z mých známých do ní určitě nikdo nepůjde.“

Jak se díváte na odliv českých hráčů do Ruska?
„Já si myslím, že hrát v Rusku není špatné, ať už se na to díváme z finanční nebo hokejové stránky. Napřed se ale hokejista musí prosadit minimálně v extralize, protože podle toho, co jsem slyšel, má ruská liga úroveň skoro jako NHL.“

Jak se cítíte před startem extraligy?
„Přijde mi to tak trošku jako v Kanadě. Nevím, co mám čekat, jaké to bude. Snažil jsem se o tom informovat u kluků. Říkali, že se tu hraje hodně zkušenostmi.“

Chcete se prosadit svojí hrou?
„Určitě, to mi radil i pan Setikovský, abych bránil a dohrával osbní souboje. Každý má na ledě svoji úlohu – já mám tuhle, jiný zas má dávat góly.“

Máte v plánu také nějaké kanadské body?
„Nevypadalo by hezky, kdybych měl za sezónu 0 bodů. Na druhou stranu však nebudu brečet, když jich nebudu mít 50. Budu rád, když budu hrát. Můžu být skoro rád za každý trénink.“

Rozumíte si se svými spoluhráči?
„Kluci jsou úplně v pohodě, vycházím se všemi dobře.“

S čím vstoupíte do nové sezóny?
„Budu rád za každou šanci, kterou dostanu. Budu se snažit prosadit se svojí hrou.“