Rozhovor Matyáš Kantner

Pořád makáme a připravujeme se, jako kdyby se za týden mělo opět začít hrát, hlásí Matyáš Kantner

Indiáni mají za sebou druhý týden kombinované přípravy, tedy jak tréninků na otevřené ledové ploše v Dobříši, tak na venkovních stanovištích v okolí LOGSPEED CZ Arény, kde si hokejisté Plzně zřizují i provizorní posilovnu. Přípravu Škodovky a celkovou situaci v týmu popisuje útočník Matyáš Kantner.

V klasickém režimu jsou hokejisté HC Škoda Plzeň zvyklí být na ledě prakticky neustále. Během nynější situace, která je všem hokejovým fanouškům známá, však bohužel vlastní halu nemohou používat ani na trénování, natož na hraní duelů. Připravovat na ledě se tak indiáni mohou pouze párkrát v týdnu na dobříšské otevřené ploše. „Musím říct, že je to náročné. Na ledě nejsme tak často, je to jen třikrát týdně, po dnu volna je vždycky těžší se do toho dostat. Na druhou stranu jsme rádi, že na led vůbec chodit můžeme. Přesto doufáme, že už to bude brzy zase v pohodě a vypustí nás na naše zimáky,“ říká forvard Matyáš Kantner.

I za těch několik dnů, které mohou Západočeši v momentálně nesmírně populární Dobříši využít, jsou samozřejmě velice rádi. Venkovní tréninky však pro hokejisty mají svá specifika, se kterými se musejí vypořádávat, jak prozrazuje útočník Kantner: „Já osobně mám docela problémy se sluníčkem, protože mám citlivé oči, takže když se světlo na začátku tréninků odráží od ledu, je to trošku problém. Na druhou stranu – dříve se takhle hrálo, užíváme si, že je to něco jiného, není to žádný stereotyp. Na tréninky cestujeme společně auty, takže si můžeme mezi sebou i více popovídat. Má to i něco do sebe, své kouzlo.

Sám Matyáš Kantner se musel kromě ostrého slunce potýkat také s chladným ránem. U spoluhráčů si musel sehnat teplejší oblečení, nakonec zdárně pochodil: „Přiznám se, že v tomto týdnu, bylo to ve středu, jsem měl celkem problém. Pod výstrojí nosím pouze tričko a kraťasy, když jsem ale před tréninkem zjistil, že je jen půl stupně, tak jsem si začal od někoho shánět dlouhá trika. Peter Čerešňák byl hodný a půjčil mi tričko slovenského národního týmu. Byl pyšný, že ho mám na sobě. (smích) Taková zima mě překvapila, čaj i káva na zahřátí vždycky rychle zmizí. Během tréninku se však díky pohybu každý zahřeje, takže už to tolik ani nevnímá.“ Fanoušci indiánů, kteří poctivě sledují i sociální sítě klubu, si mohli všimnout, že hokejisté Plzně v tomto týdnu trénovali v Dobříši i v ranních hodinách, kdy se teplota vyšplhala jen těsně nad nulu. A z tohoto důvodu volili hráči v modrobílých dresech pro trénink zajímavé outfity.

Západočeši během dobříšské přípravy opravdu poctivě makají. Když už mohou vyjet na led, tak toho trenéři Škodovky plně využívají. Na trénincích na hráče čekají jak nácviky kombinačích prvků, tak náročné bruslení. „V prvním týdnu v Dobříši se toho na ledě moc udělat nedalo, bylo to hodně rozjezděné, mohli jsme ke konci tréninků pouze jezdit tam zpátky. Během druhého týdne jsme si v polovině tréninku nechali led přejet rolbou, tak to bylo lepší. My se pořád snažíme připravovat a makat, jako kdyby měla extraliga za týden zase začít. Pro hlavu je to náročné, když jdu do tréninku s tím, že nevím, kdy zase budu hrát,“ přiznává plzeňská 93.

Jak Matyáš Kantner v poslední odpovědi přiznal, situace je skutečně velice náročná na psychiku hráčů. Jak se tedy se vším co nejlépe vyrovnat a vše přečkat? „Je to postavené na hlavu, nezbývá nám nic jiného než to zvládnout. Počasí, déšť, pořádně se obléknout, zkusit nenastydnout, být na tréninky v rámci možností co nejlépe připravený a pořádně je odmakat. To je tak jediné, co se k tomu dá říct,“ ví dvaadvacetiletý forvard.

Hráči jsou během sezóny pospolu neustále. V obvyklém režimu však kromě tréninků přichází na řadu i to nejzábavnější, proč se tak tvrdě připravují, a to jsou samozřejmě zápasy. O ty jsou však hokejisté už dlouho ochuzení, tak na ně čeká pouze dřina na trénincích. „Tohle je situace, která nás dost vzala. Kombinovaná příprava je už fakt dlouhá, může se občas objevit lehká ponorka, ale jak jsme nyní rozdělení na pár menších skupinek, které k sobě mají věkově blízko, tak je to zábava. Můžeme utužovat vztahy, máme si pořád o čem povídat,“ popisuje některá pozitiva Kantner.

Na závěr přidává Matyáš Kantner i pohled do budoucna. Věří, že až budou nejen bojové tréninky, ale i vše okolo v aktuální těžké době, zdárně za indiány, že se jednou nad vzpomínáním pobaví? „Každá generace má něco. Jedna vypráví o válce, některá o komunistech, my svým dětem asi budeme popisovat tento blázinec, který je momentálně kolem nás. Až to časem pomine, zbudou nám vzpomínky na tuhle těžkou dobu, kterým se i snad zasmějeme,“ uzavírá své povídání plzeňský útočník.