21. dubna 2013

Právě dnes před osmi lety – Plzeň získala historický titul!

Plzeň – Každý rok se jednadvacátého dubna plzeňskému fanouškovi vykouzlí úsměv na rtech – v tento den v roce 2013 totiž modrobílí vybojovali historický mistrovský titul.

Po nejdelší možné finálové cestě totiž v prodloužení sedmého rozhodujícího duelu rozhodl obrovské drama kapitán Martin Straka v čase 96:15: „V každém jiném zápase bych nevystřelil, ale jel bych s pukem blíže k bráně a ještě něco vymýšlel. Místo toho jsem tentokrát vystřelil, hlavně abych puk dostal na bránu. A ani nevěděl, že to byl gól! Až když směrem ke mně jel Kovi a jásal s rukama nad hlavou. Neuvěřitelný pocit!“

To, co hráči prožívali, se slovy vyjádřit nedá, podobně to ale měli i fanoušci. „Můj táta se mnou všechno neskutečně prožíval. Po titulu mi psal, že je na mě hrdý, ale když jsme si pak zavolali, přiznal se dokonce, že mu po Martinově gólu tekly slzy dojetím, že jsme to dokázali,“ vzpomíná gólman Marek Mazanec, jenž kromě dvaceti minut odchytal celé play off, úspěšnost zákroků vyšrouboval nad třiadevadesát procent.

Jenže sport umí být i krutý, cesta k úspěchu bývá tvrdě vykoupena. A to platí nejen o celém jaře roku 2013, ale i samotném sedmém finálovém střetnutí. Plzeň na ledě svého soka třikrát vedla, přesto trefil domácí Čech prodloužení v doslova poslední ranou základní hrací doby od modré čáry ihned po buly. Přitom vhazovat se původně mělo ve středním pásmu, ale Tomáš Slovák předvedl i v tento moment neskutečný cit pro fair play a přiznal teč, hru tak posunul blíže ke své svatyni. „Pamatuji se, co mi proletělo hlavou, když jsme dostali vyrovnávací gól na 3:3 snad deset vteřin před koncem. Myslel jsem si, že je po mně. Že v životě nic už nevyhraji. Ale když pak Okál v prodloužení netrefil prázdnou branku, jako kdyby to bylo znamení,“ popisuje Martin Straka, který nakonec za svou Plzeň odehrál 490 utkání a symbolicky zaznamenal stejný počet bodů (179+311). Je tak nejproduktivnějším hráčem, který v historii klubu za Západočechy nastoupil! Jeho slova Marek Mazanec doplňuje: „Kdyby nás někdo viděl, jak sedíme před prodloužením v kabině. Chvíli to vypadalo jak na funuse. A najednou se zvedl Martin Straka a křikl na nás: ‚Co byste víc chtěli? Jste v sedmým finále play off a jdeme do prodloužení. Tak dáme gól, vyhrajeme a pojedeme domů!“

Když se posuneme o dva souboje zpět, za stavu 2:2 na zápasy se ve Zlíně hrál důležitý souboj o mečbol. A Plzeň vytasila velký trumf, na ledě se objevil Jaroslav Špaček, který již ukončil kariéru. A hned návrat na led ozdobil asistencí u rozhodující trefy na 2:1: „Věděl jsem, že bych si nejen mohl zkazit pověst a konec kariéry, ale že bych to hlavně klidně mohl podělat celé Plzni. Jenže nám v play off už nic jiného nezbývalo.“ Sám ale přiznává, že prakticky rok bez plného zápřahu byl znát. „Asi čtyři minuty před koncem prvního prodloužení jsem řekl Vojtovi Mozíkovi, který chudák mrzl celý zápas, ať se začne rozcvičovat, že půjde do hry. V kabině jsem se svlíkl z výstroje a byl ze mě zase trenér. Ještěže dal Martin vítězný gól, asi bych jinak už umřel na té střídačce,“ směje se.

Cesta vyřazovacími boji ovšem začala již o necelé dva měsíce dříve, velkou čtvrtfinálovou válkou s litvínovskou Vervou. Ta v sérii třikrát vedla, mečbol přitom mohla využít na svém ledě. V šestém zápase série byla dvakrát postupu blíže, nakonec ale Západočeši zvítězili 5:2. Na druhou trefu domácích, kdy puk poslal přímo mimo kruhy osamocenému Černému svou nepozorností hlavní sudí a nešťastný odraz, totiž hosté zareagovali z nařízeného trestného střílení za necelou minutu. „Martin najížděl jako levák z levé strany na gólmana, který chytá v obráceném gardu, a ani mu to neposlal na lapačku, ale křížem na vyrážečku. Absolutní nesmysl. Ale přes tu vyrážečku se to překutálelo za brankovou čáru. To musel být nějaký osud,“ popisuje bratr Michal Straka, tehdejší asistent trenéra.

„Zlomová série byla hned ve čtvrtfinále s Litvínovem. Šestý zápas, prohráváme 1:2 a Martin Straka jede na Pavla Francouze. Srovnává, my pak otáčíme zápas a vlastně celé play off,“ přitakává obránce Jakub Jeřábek.

V semifinále s pražskou Slavií přišel další oudový moment. Za stavu 2:2 na zápasy důležitý pátý souboj směřoval do prodloužení, když půlminutu před třetí sirénou zasadil tvrdé KO domácím Tomáš Vlasák. „Když Martin ukončil to dlouhé finále, byl to největší zážitek, největší moment. Jako kdybyste byli na jiné planetě. Ale když se jsem dal pár vteřin před koncem pátého semifinále vítězný gól na Slavii, to byla také veliká euforie,“ přiznává sám hráč. „Celý tým moc dobře věděl, že Tomášův moment v play off přijde. A vidíte! Touhle trefou zlomil snad celou sérii,“ přitakává Jan Kovář, nejproduktivnější hráč tehdejších vyřazovacích bojů (11+15).

Plzeňský tým tak dokráčel k historickému titulu, celkem již v nejvyšší tuzemské soutěži vybojoval desetkrát medaili - třikrát stříbro a šest bronzů. „Nejzkušenější hráči šli příkladem a celý tým držel pohromadě, kluci hráli jeden za druhého. Dokázali jsme to díky obrovské vnitřní síle mužstva. Nesesypali jsme se, když nás sužovaly trable, naopak nás posílily,“ vyjmenovává důvod zisku kovu nejcennějšího tehdejší hlavní trenér Milan Razým.

V Plzni se tak mohlo začít mohutně slavit, chybět u toho samozřejmě nemohl ani Ryan Hollweg: „Oslavy s fanoušky byly fantastické. Naši příznivci s námi všechno prožívali a my jsme jim dali radost z titulu. Byl hlavně pro ně a pro Plzeň jako město. Proto hrajete hokej. Abyste rozdávali radost a hrdost na klubové barvy.“

Statistické okénko
Bilance v základní části
52 zápasů, 21 výher, 9 výher za dva body, 8 porážek za bod, 14 porážek, skóre 160:131, 89 bodů

Play off
Čtvrtfinále: Plzeň – Litvínov 0:1, 2:1, 0:3, 4:3sn, 1:2sn, 5:2, 4:3 – 4:3 na zápasy
Semifinále: Slavia - Plzeň 3:0, 0:1, 2:4, 3:2, 4:5, 2:4 – 2:4 na zápasy
Finále: Zlín – Plzeň 0:3, 3:2sn, 3:0, 2:5, 1:2, 5:2, 3:4pp – 3:4 na zápasy