Rozklepaný nejsem, musím si věřit, říká Jeřábek

P l z e ň - To byl boj. Ale pro Plzeňské vítězný. S Brnem prostě mnoho branek nepadá, přesně vlastně tři v každém utkání. A Plzeň bere tři body za dvě trefy. Platilo to v Brně, platilo to i na divokém západě. Ale pokaždé jsou to nervy. Své o tom ví i benjamínek týmu Jakub Jeřábek. "Obavy jsou o výsledek vždycky, avšak když člověk jde za vítězství a chce ho urvat, štěstí se k němu přikloní," zná všeobecné moudro velice nadějný bek.

Tomáš Vlasák, střelec vítězné branky HC Plzeň 1929

Tomáši, jak bylo těžké se namotivovat na takové utkání?
Chtěli jsme doma získat tři body a každý s tím jakoby "počítal". Trenér nám každou třetinu připomínal, že musíme být trpěliví, ať tomu nepodléháme a že to také může být o tom jednom gólu, což se nakonec potvrdilo. My jsme rádi, že tři body zůstaly v Plzni.

Jak bylo utkání těžké?
Brno se zvedlo a před námi dva zápasy bodovalo. Už to proti nim nebude tak jednoduché, jak se zdá.

Byl to zase klasická přetahovaná?
Měli jsme opticky hru více pod kontrolou. Problém jen ten, že už od začátku sezóny nedáváme góly. Nehráli jsme třetinu, která by třeba skončila 4:1. O to je to cennější, že to dokážeme takhle strhnout na naší stranu.

Vaše branka byla taková skákavá. Plánoval jste to takhle?
Šel jsem do toho, že to musím nějak trefit. Zaplaťpánbůh to vyšlo.

Vypadá to, že i početní výhody vám začínají vycházet...
S přesilovkami je to teď jako na houpačce, dva zápasy a dáme šest gólů. Pak z dalších dvou nic. Musíme se odrazit z těch maličkostí a z důležitých tří bodů, které máme.

Branky na druhou stranu už tolik neinkasujete. Co se změnilo?
Slafa teď dva zápasy odchytal parádně a i my změnili systém, protože jsme těch gólů v poslední době dostávali moc. Jen u toho musíme zůstat.

Jakub Jeřábek, obránce HC Plzeň 1929

Jaké je to hrát v první pětce A týmu?
Pocit je to fantastický - hrát s nejlepšími hráči v týmu. Mistr světa, olympijský vítěz. Prostě fantastický.

Jaké je to v obrané dvojce s Jaroslavem Modrým?
Je to o domluvě - říct si chyby. Co děláme špatně, co zlepšit. Naopak co nám jde, u čeho zůstat. Hodně o komunikaci. Když vidím, že podporuje útok, zajistím ho. A naopak. Snažíme si vyhovět a pomáhat si. Myslím, že to zatím funguje.

Nejste nervózní, Jakube?
Rozklepaný nejsem. Člověk do toho musí jít s tím, že nesmí udělat chybu, ale také si věřit, aby na ledě něco předvedl. A pak byl spokojený sám se sebou.

Chyby jste tedy nedělal?
Nějaké tam byly, ale myslím, že jsem neodehrál špatný zápas.

Dostal jste se i do šance, že?
Martin mi to z vrcholu na kruhy poslal trochu do těla a já jsem se snažil trefit branku. Škoda, že jsem to neposlal výš, ale nakonec z toho ještě byla šance.

Nebáli jste se v závěru při oslabení ještě o výsledek?
Obavy jsou vždycky, avšak když člověk jde za vítězství a chce ho urvat, štěstí se k němu přikloní.

Bude to fungovat i v Kladně?
Když takhle budeme hrát každý zápas ze zajištěné obrany, dobře odzadu, šance se vytvoří. Myslím, že by to v neděli takhle jít mohlo.

Proti vám budou stát pověstní šikulové kladenského útoku. Jak na ně?
Nesmíme být zaměření jenom na první lajnu, ale určitě o nich vědět, že jsou na ledě, a dát si na ně pozor.