Stačil druhý gól a vše by se zlomilo, myslí si jediný plzeňský střelec Jaroslav Kracík

Pátá prohra z posledních šesti duelů, Škodovka tentokrát nestačila doma na Zlín. Mnoho šancí přineslo pouze jednu branku z hole Jaroslava Kracíka, která znamenala snížení na 1:2, což je však i konečný stav duelu.

Indiáni nevstoupili do utkání vůbec dobře a inkasovali už v první minutě: „Úvodní gól nás rychle srazil, vstup do zápasu jsme si představovali jinak, hned druhé střídání a prohráváme. Sedmé extraligové utkání v řadě, ve kterém jsme museli dotahovat. V naší situaci nás to hodně brzdí a nevyvedla se nám celá první třetina,“ je si vědom Jaroslav Kracík. Plzeň navíc ještě v závěru obdržela druhý gól a do šaten nešla v dobré náladě.

Od druhé třetiny si Škodovka vytvářela veliké šance a zejména v úvodu prostřední periody dominovala: „Bylo to stejné jako v předchozích zápasech. Hodně šancí, ale málo gólů,“ smutní pětatřicetiletý centr. Ten zařídil branku Západočechů ve 24. minutě na konci přesilové hry: „Stachíno (David Stach, pozn. red.) zavážel puk, chtěl vystřelit, ale podle mě mu to nějak sjelo, puk se odrazil od zadního mantinelu před bránu a já jsem poloprázdnou branku trefil. Bohužel to bylo k ničemu,“ říká jediný střelec zápasu na domácí straně.

Modrobílí byli nadále aktivnější a měli několik příležitostí na srovnání: „Ve druhé části jsme se vrátili do zápasu, dali gól, ale škoda že jsme nepřidali druhý. Kdyby padl, mohli jsme to otočit,“ myslí si Kracík.

Posedmé v řadě měla Škoda špatný vstup do utkání a musela dotahovat, otočit skóre se jí v minulých případech jen dvakrát, v zápase s Litvínovem a Pardubicích. Dnes nebyla daleko, třikrát zvonila za Sedláčkem tyč a mnohokrát zasáhl právě zlínský gólman: „Věřil jsem sedmý zápas v řadě, že to otočíme. Je to divné. Zase se nám to nepovedlo,“ lamentuje zkušený útočník.

Západočeši opět svého soupeře přestříleli stejně jako v předchozích případech, kdy nakonec padli. Stále se jim nedaří zlomit střeleckou smůlu: „Přemýšlím nad tím stále, ale nic jsem nezjistil. Musíme pořád makat, stále na tréninku i každou minutu v zápase a musí se to otočit na naši stranu. Jinak to nejde,“ dodává Jaroslav Kracík na závěr.