Z Třince bod špatný není, klidně jich mohlo být víc, hodnotí Nick Malík

Gólman Nick Malík dnes sice na ledě mistrovského Třince inkasoval tři branky, své spoluhráče ale podržel celou řadou skvělých zákroků. Celkem jich zaznamenal pětatřicet a byl jedním z tvůrců uloupeného bodu Plzně.

Nicku, probíhalo nějak hecování s otcem, který stál na druhé straně barikády?
Vše probíhalo normálně, taťka za mnou nijak nebyl, napsal mi akorát zprávu. Co, to si nechám pro sebe (úsměv). Brali jsme to ale jako jakékoliv jiné utkání.

Takže vás to nechávalo zcela chladným?
Opravdu to se mnou nic nedělalo. Samozřejmě by bylo zajímavější, kdyby hrál, ale takto jsem byl v klidu.

Jak tedy duel zhodnotit?
Z Třince bod špatný není. Nejprve jsme tahali za kratší konec my, poté se to otočilo, šahali jsme po třech bodech, šahali jsme i po dvou, měli jsme na to šance. Bohužel Třinec ukázal, jak umí zápasy v těch nejdůležitějších chvílích zvládat. Nedělají chyby, hrají si to svoje, drží systém. My se asi ještě potřebujeme naučit, abychom nebyli takoví rozlítaní. Ale myslím si, že jsme od druhé třetiny podali dobrý výkon, neměli jsme to vůbec jednoduché a kluci ze sebe vydali maximum.

Ale inkasovat po zhruba minutě asi nebyl dobrý začátek, že?
Je to tak, začátek nám utekl. Není to první zápas, kdy úvodní část byla z naší strany slabší, musíme se na to zaměřit. Dnes jsme to měli těžké, jeli jsme v den zápasu vlakem, nebylo úplně jednoduché rozjet nohy. Na druhou stranu jindy jezdíme autobusem kratší cesty a první třetiny jsou také všelijaké. Věřím, že to bude již lepší.

Určitě se v řadě sestřihů objeví váš parádní skok a zákrok, kdy jste zabránil jistému gólu. Jak jste vše viděl ze svého pohledu?
Já to mám tak nastavené, že i když se situací zdánlivě nemohu nic udělat, tak se stále snažím tam nějak něco dát. Nikdy nevíte, kde se puk zasekne nebo kde vás může trefit. Sledoval jsem touš celou dobu a věděl jsem, že on je tam sám a bude chtít hned střílet, tak jsem tam instinktivně skočil.

Při nájezdech se ale již radoval Libor Hudáček...
Je to šikovný hráč. Já věděl, co bude dělat, my jsme se na to koukali, ale zvedl to pěkně. Chci se na to pak podívat, řekl bych, že to bylo o milimetry.

Když se ještě vrátíme k tomu zákroku, puk vás zasáhl do vyrážečky, ale z druhé strany...
No, je pravda, že to trošku bolelo (smích). Dostal jsem to přímo do dlaně do prstů a bolest se ze začátku trošku stupňovala. Ale vzal jsem si nějaký prášek a již to bylo v pohodě.

Nakonec jste byl oceněn jako nejlepší hráče Plzně, to potěší, že?
Určitě, je to příjemné.

Přitom vaše extraligová premiéra na stejném ledě nedopadla nejlépe...
To už si nevzpomínám (smích). Ne, samozřejmě už ani nevím, kolik mi bylo, byl jsem mladý kluk. Vary tehdy byly rozjeté a nám se duel příliš nevyvedl. Ale ta zkušenost tam nyní je větší, myslím si, že už jsem se v dospělém hokeji nějakým způsobem zabydlel, Finsko mi k tomu neskutečně pomohlo.

Měl jste zápas v Třinci nějak více zakroužkovaný v kalendáři?
To ani ne, mě to prostě baví. Je skvělé, když se mi pak v utkání povede chytit něco navíc či udělat třeba dobrou rozehrávku a podobně.

Nicku, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!

Foto: Marian Ježowicz