Plzeňští fanoušci jsou prostě skvělí, vrací poklonu tribunám Rask

Tuukka Rask se v posledních zápasech stal po Martinu Strakovi nejprovolávanějším a nejoceňovanějším hráčem plzeňských indiánů. Finský gólman vyniká klidnými a spolehlivými zákroky v rozhodujících chvílích a hlavně bodovou zárukou. Plzeňané s ním v zádech sbírají bod za bodem a šplhají tabulkou vzhůru. „Jsem nadšený z plzeňských fanoušků. Jsou skvělí,“ říká v našem rozhovoru.

Tuukko, byla pro vás západočeská Plzeň úplnou neznámou před vaším příchodem?
O Plzni jsem poprvé uslyšel asi tak před sedmi lety, kdy město bylo jedním z pořadatelů mistrovství světa do osmnácti let, a my tu hráli. Když jsem tedy přes léto probíral s agentem své možnosti, kde budu v případě výluky hrát, Plzeň pro mě nebyla neznámou. Když se ozval Milan Tichý a generální manažer s tím, že tým shání gólmana, byla dohoda na spadnutí.

Plzeň byla tedy jediným městem, které jste z České republiky navštívil?
To ne. Před dvěma lety jsme byli v Praze s týmem Bruins téměř po dva týdny, jelikož jsme tu v rámci NHL sehráli několik zápasů. Strávili jsme tu krásné chvíle, Praha je krásné město a měli jsme štěstí, že jsme potkávali samé příjemné lidi. Českou republiku už jsem tedy stačil opravdu trochu poznat, proto moje rozhodování nebylo tak těžké.

A jak na vás působí Plzeň jako město?
Plzeň je rozhodně menší než Praha. (úsměv) Ale ohromně si to tady užívám. Moc rád chodím na procházky po městě, prohlížím si budovy a užívám poslední zbytky pěkného počasí. Navštívil už jsem samozřejmě nějaká obchodní centra, ale třeba v ZOO jsem se ještě podívat nebyl.

Co jste věděl o samotném týmu indiánů?
Musím se přiznat, že toho opravdu moc nebylo. Některé hráče jsem znal z finské ligy, avšak osobně nikoho. Jen jsem se podíval na soupisku a tam uviděl některá povědomá jména velice dobrých hokejistů. Tak jsem si řekl, že po svém příchodu se to prostě nějak vyvrbí.

Většina hráčů, kteří přicházejí hrát za Plzeň, vypráví o tom, jak postava Martina Straky byla pro ně hlavní motivací k přestupu či zárukou dobrého klubu. Bylo to stejné u vás?
Pro gólmana je tento proces trochu o něčem jiném. Tedy, samozřejmě, Martin je vynikající hokejista, má za sebou skvělou kariéru v NHL a v zámoří platí za velké jméno a v pozici majitele klubu se o tým výborně stará. Jenže gólmani neřeší, s kým budou nastupovat v lajně nebo podobně. Pro nás je práce stále o tom stejném. Přesto Martin Straka samozřejmě v rozhodování o mém příchodu sehrál důležitou roli.

Komunikace v týmu z české extraligy pro vás jistě musí být velice náročná. Jak se s tím vyrovnáváte?
Samozřejmě nerozumím ostatním klukům, když v kabině mezi sebou mluví česky. Naučil jsem se jen říkat „díky“, to je zatím všechno.

S tím by vám ale mohli pomoct naši zámořští hráči.
To určitě! Ryan a oba Nickové se ke mně chovají báječně, ukázali mi město a vzali mě i do několika výborných restaurací. Ale i ostatní hráči na tom s angličtinou nejsou špatně, takže se dorozumíme. Jsem moc rád, že mě tým přijal takhle dobře.

A neprobíral jste svou českou misi s exbrněnským gólmanem Hovim?
Vůbec ne. My dva se vůbec neznáme.

Minulý čtvrtek jste se utkal s Jaromírem Jágrem a dalšími hvězdy z Kladna. Byl tento zápas pro vás tak velikou událostí jako pro většinu ostatních hráčů?
Jaromír Jágr je bezesporu jedním z nejznámějších hráčů z vaší země, ale já už jsem proti němu i proti některým z ostatních skvělých hráčům Kladna nastoupil v NHL. Bylo to skvělé utkání s naprosto báječnou atmosférou skvělých fanoušků.

Když už jste toto téma naťukl, pojďme rovnou k němu. Jak se vám zamlouvá atmosféra na plzeňském stadionu?
Je to naprosto skvělé. Ať už je, nebo není vyprodáno, fanoušci jsou naprosto báječní. Povzbuzují nás celý zápas a moje jméno už vlastně vyvolávali při prvním utkání, které jsem tu odehrál. To je neuvěřitelné. Počítám to jako další z plusů, které tu zažívám; že mohu zažít tuto stránku hokejové kultury.

Mohl byste srovnat přípravu na zápasy zde v české extralize a v NHL?
Popravdě v NHL jsou tréninky o trochu náročnější a tvrdší. Myslím, že je to dáno tím, že tempo, ve kterém zápasy jdou po sobě, je vyšší, a proto musíme být odolnější. Pokud přijdete do jiné země, než ve které jste hráli, musíte se přizpůsobit jinému tempu nebo jiným požadavkům. Ale nakonec stejně hrajete pořád stejný hokej a vyžadují se po vás stejné věci.

Jaké jsou vaše zájmy mimo led?
Hraji na bubny a jinak se prostě dívám na televizi nebo si pouštím oblíbené filmy. V NHL jdou zápasy, jak už jsem říkal, rychle za sebou, takže nemáte čas nic složitého vymýšlet. Snažíte se především odpočívat a nabrat síly na další den, na další zápas nebo trénink. Tady je to samozřejmě o něčem jiném, mám více svého osobního volného času.

Je něco, co postrádáte ze svého rodného Finska?
Ani toho moc není. Zimy jsou tam opravdu krušné, je hrozná zima a téměř pořád tma. Přes sezónu tedy toho opravdu není moc, po čem by se mi stýskalo. Samozřejmostí je ale to, že když jsem pryč, postrádám své blízké, svou rodinu a přátelé. Ale to už je prostě fakt. V létě se vždycky vrátím domů a snažím se s nimi strávit co nejvíce času.

Z pohledu finských přátel jste se vydal více na východ. Neměli o vás strach?
Vím, kam tím míříte. Česká republika ale není tak neznámá pro Finy, aby se o mně museli strachovat. Znají kulturu, někteří tu dokonce i byli, takže to není takové, jako kdybych zamířil do Ruska. Pokud se věci v NHL nepohnou kupředu a já tu strávím více času, určitě bych sem své blízké chtěl za mnou pozvat.